Nizozemské volby přinesly překvapivé vítězství liberální strany D66, která jen o pár tisíc hlasů překonala antiimigrační stranu Geerta Wilderse známého svou neonacistickou rétorikou. Obdiv k neonacismu není cizí i českým politikům. Jiné trendy z Nizozemska k nám v dalších volbách mohou dorazit také.
O vítezství ve volbách se měli utkat dva šedesátníci a profláknuté tváře Nizozemské politiky. Geert Wilders, který je nizozemským poslancem už od poloviny 90. let a minulé volby vyhrál, proti němu se měl v přímém souboji postavit bývalý eurokomisař Frans Timmermans.
Nizozemský duel by se dal přirovnat k souboji mezi Andrejem Babišem a Petrem Fialou. Politici, jenž reprezentují podobné nálady ve společnosti a všichni se těší již šedinám odžitých let, byť je Wilders maskuje barokní, odbarvenou, blond hřívou.
Ačkoliv není tajemstvím že Andrej Babiš vládne ve své straně pevnou rukou a i podle stanov hnutí má v ANO takřka neomezenou moc, Wilders je v tomto ohledu o krok napřed. Je jediným členem své strany PVV a strana neumožňuje vstup jiným lidem.
Jenže když se dva perou, třetí se směje. Což dokládají i výsledky nizozemských voleb. Ty sice pro první dva dopadly na mandáty stejně, ale podle posledních údajů (v Nizozemsku se výsledky sčítají velmi dlouho) o několik tisíc hlasů vyhrála D66.
Ačkoliv i Nizozemsko je parlamentní republikou, volební systém se od toho českého vždy poměrně výrazně odlišoval. Zatímco v Česku zásadním způsobem o fungování Sněmovny rozhodovala 5% vstupní klausule, Nizozemskou vstupní klauzulí je počet hlasů nutný pro zisk jednoho mandátu.
Letos bude jednomandátní stranou v Nizozemsku Volt s jedním poslance. Ačkoliv se to z politologického hlediska zdálo nemožné, vynalézaví čeští politici našli způsob, jak tento holandský vzor zkopírovat a letos ho dokonce předčit. V české Sněmovně totiž letos zasednou dvě jednomandátní strany: Trikolóra a PRO, které uspěly díky nepřiznané koalici SPD.
Dokonce i u dvomandátních stran vyhrávají Češi 3:2. Zelení, SLK (liberecká odnož STAN) a Svobodní mají pod dvou poslancích. Co dalšího by se z Nizozemska mohlo v budoucnosti do Česka přenést?
Ještě jsme nezmínili šéfa vítězné strany strany třicátníka Roba Jettena. Vyjednávání o vládě jsou v Nizozemsku velmi složitá a zaberou i tentokrát jistě řadu měsíců (v Česku srovnatelná roztříštěnost Sněmovny k rychlé domluvě na vládní spolupráci očividně není na překážku), ale jen obtížně se dá očekávat, že se nestane premiérem.
Mladí politici při tom vystrčili růžky i v tuzemských volbách. V řadách České pirátské strany to nepřekvapí, ovšem dopředu si doskákali např. i u konzervativní ODS. Fenoménu se začalo říkat, odpor voličů k dosavadní strejcokracii.
"My se potkáme teď po ustavující schůzi se všemi dalšími mladými poslanci pod 30 let napříč politickým spektrem... Tím, jak se do Sněmovny dostali mladí lidé, dostali se tam s nimi i mladí asistenti. Může se ukázat, že tady se prostě vyprofilují politici pod 30 let,"
řekl v rozhovoru pro SeznamZprávy sedmadvacetiletý zvolený poslanec Štěpán Slovák.
Donedávna o něm nikdo neslyšel, ale vypadá to, že nejen on má ambice, aby hlas mladé generace v politice byl slyšet. Mladého premiéra už Česko zažilo. Stanislav Gross usedl do čela vlády v pětatřiceti letech, nicméně jeho politická kariéra dopadla neslavně.
Příští volby v Česku mohou přinést také nečekaný výsledek a klidně může být pod taktovkou mladých politiků. Andrej Babiš, který se těší od roku 2013, stabilní voličské podpoře, možná začne s tím, jak se mu budou blížit 80. narozeniny vyklízet pole. Jak se ukázalo na předávání státních vyznamenání, i tohoto milovníka brzkého ranního vstávání přemohl spánkový rytmus.
Jedna věc z aktuálních výsledků nizozemských voleb by byla do Česka jen těžko přenositelná. Rob Jetten tvoří pár s o deset let mladším profesionálním florbalistou, což přechází mediální scénou zcela bez povšimnutí. Na takovéto volnomyšlenkářství holandského střihu česká politika ještě připravena není.
Zdroje: Autorský text, komentář, SeznamZprávy, The Guardian, Rug.nl
