Pro muzikálovou a operní zpěvačku Michaelu Štikovou představuje charita životní téma. Doma má malou dcerku, která se narodila s dětskou mozkovou obrnou. Díky speciálním cvičením a terapiím však dělá velké pokroky. Proto umělkyně založila s manželem Nadaci Anežka, která pomáhá rodinám dětí s handicapem. S ohledem na potřeby dcery musela Štiková vybírat i vhodné bydlení. S manželem Jiřím a dcerou Anežkou žije dnes v prvorepublikovém domě v Praze, kterému sama říká „oáza klidu“. Ještě donedávna ale obývala střešní byt s luxusním výhledem na město. V rozhovoru se dozvíte, co přivedlo rodinu ke stěhování, i to, kdo zpěvačce pomáhá zařizovat dokonalé interiéry.
Já mám pocit, že se mi nějaký, byť malý, sen plní každý den. Pravdou je, že ať už přijedu na chalupu, nebo jsem doma v Praze, cítím se obklopena klidem.
Kvůli naší Anežce jsme bydleli dva a půl roku v překrásném bezbariérovém bytě na Chodově. Když jsme se tam stěhovali, neplánovali jsme se vracet zpět. Ale člověk míní, život mění a vrátili jsme se zpět do milovaného domu na Braník. Samozřejmě na tom má obrovský podíl opět Anežka, která zvládá překážky typu schody. Ty jsou v našem domě na každém kroku.
O bytě na Chodově, který je na celé střeše, jsem měla hned jasnou představu, a manželovi se moje vize líbila. Je diametrálně odlišný od vily na Braníku. Chodov je v zen designu a vila na Braníku je prvorepubliková – tu manžel rekonstruoval, když jsme se ještě neznali a celou ji vymyslel společně s Petrou Kubátovou Sýkorovou, která vile dala opravdu něco neskutečného. Když jsme se v březnu 2025 rozhodli, že se vrátíme na Braník, musela vila projít úpravami, a to už jsem vymýšlela s Péťou já a opět jsem moc šťastná, že s námi do toho šla, protože myslím, že se opravdu povedlo.
Já jsem přistěhovalec, protože manžel pořizoval toto bydlení, než jsme se poznali. Zařízený a rozvržený byl velmi krásně, citlivě s ohledem na prvorepublikový dům, ale také pánsky a pro jednoho. Než se nastěhoval, bydlel muž u Mladé Boleslavi ve vesničce. Když jsme se poznali, manžel měl stále připomínky a pochybnosti, jestli je dům ve správné lokalitě a byl dost často zrazovaný lidmi, kteří jsou vysloveně pro život ve středu centra. Na to ale Jiřík vůbec není. Naopak, miluje přírodu, má rád klid a zároveň je šťastný, že sedneme na MHD a za dvacet minut jsme na Staromáku. Myslím, že dnes i on ví, že vybral naprosto fantasticky.
Nemyslím si. Bydlíme opravdu kousek od centra, ale ve velmi klidné části, což nám všem moc vyhovuje.
Jednoznačně. Klid, příroda. Zároveň MHD hned u baráku, školy za rohem, co víc si přát.
Byt na Chodově je přenádherný, ale když jsme tam bydleli, něco bylo špatně. Asi nám chyběl „domov“. K Braníku máme obrovské vazby. Mnoho nádherného jsme tu prožili, včetně toho, že mě zde požádal můj muž o ruku. Ale také mnoho těžkého a bolavého, protože jsme tu překonávali velkou bolest, když nám řekli, jak moc je Anežka nemocná. Asi i ten dům nám dával obrovskou sílu. Když jsme se před měsícem vrátili, shodli jsme se, že jsme DOMA.
Je zde vše. Musím říct, že oproti Chodovu je zde mnohem více zeleně. Celý byt na Chodově je obklopen velkou terasou, ale zahrada je zahrada, je to jiné. Na Chodově vyjdete ven a jste mezi domy, tak to je. V Braníku vyjdeme ven a jsme za chvilinku v lese. Jak už bylo zmíněno, MHD máme u domu, v centru jsme za dvacet minut. Škola za rohem, potraviny taky. Nemám nic, co by mi chybělo. Jsem velmi vděčný člověk a jsem moc šťastná, že bydlíme v opravdu vysněném domě, kde se cítíme na tisíc procent doma.
Zdroj: autorský text, vlastní dotazování