Patří k nejvíce kritizovaným tuzemským filmovým tvůrcům. Její filmy opakovaně sklízí velmi nízká hodnocení a moře negativních recenzí. Poslední počin Evy Toulové, romantická komedie s názvem Deník Shopaholičky, dostal na recenzním webu ČSFD pouhých 10 %.
Obor režie vystudovala na pražské FAMU pod vedením legendární režisérky Věry Chytilové. Své snímky si i sama píše a často v nich má i nějakou vedlejší roli. Její první film šel do kin v roce 2014.
Je také autorkou několika dokumentů a společně s Tomášem Magnuskem režírovala seriál Čechovi. Ani ten se však nedočkal valného hodnocení.
Jako režisérka zároveň natočila několik hudebních videoklipů. Mezi nimi je i videoklip k písničce Posedlá od zesnulé zpěvačky Anny Julie Slováčkové, která v dubnu minulého roku zemřela na rakovinu.
Eva Toulová je v šoubyznysu také známá svými netradičními až výstředními outfity. Na Českého lva dorazila v šatech, kterým příznačně dominovala obří lví hlava. Zatímco se ostatní osobnosti poměrně hojně družili, Eva stála opodál sama, když jsme za ní přišli.
Tak Evo, jak se dnes cítíte a na co se nejvíc těšíte?
Tak já jsem zvědavá na to, protože jsme měli prostory, tak jak to vlastně bude v novém prostředí celé vypadat. Jsem moc zvědavá na moderátorku a hlavně se těším na to, že si užiju příjemný večer.
Komu byste přála výhru?
Já asi nebudu jmenovat, protože já tam od každého štábu neuznám nějaké lidi, tak to by bylo takové… Já fandím všem a myslím si, že už ta nominace je vítězství.
Vy máte na sobě, řekl bych, jako vždycky zajímavý outfit, tak řekněte nám o něm něco víc.
Tak tohle je zrcadlo lva. A vlastně, jak jste se ptal, komu fandím, tak já se snažím, aby tyhle outfity měly vždycky nějaký odkaz. Tak tady vlastně se můžou všichni zhlédnout a vidět v sobě takového svého lva, i třeba ti, co nevyhrají.
A co pro vás znamená zvíře lev nebo co pro vás představuje?
Je to majestátní, dominantní zvíře a hlavně král zvířat, takže já si myslím, že je to symbol, minimálně pro dnešek, vítězství.
Nedávno šel do kin váš poslední film. Už máte v plánu nějaký další snímek?
Mám v přípravách další, ale jsem hodně vybíravá, takže dokud nebude všechno tip top, tak nebudu ještě nic zveřejňovat.
Vaše filmy sklidily i poměrně ostrou kritiku. Jak se k tomu stavíte? Jak se vlastně srovnáváte s negativní kritikou?
Určitě to není nic příjemného, ale kdyby se člověk měl dívat jen na tu kritiku, tak by nikdy nic nevytvořil. Důležité je se nenechat odradit, vzít si z toho to dobré i špatné a posunout se dál.
A čím si to vysvětlujete, že zrovna vaše filmy jsou vlastně dlouhodobě takhle kritizovány?
Já točím nízkorozpočtovější nezávislé filmy, takže tam určitě jsou nějaké rezervy, asi jako v každé oblasti. Na druhou stranu, kdybych čekala na desítky milionů rozpočtu, tak natočím jeden nebo dva filmy za život a pro mě je asi důležitější to tvoření a ten proces.
Říkáte nízkorozpočtové filmy, ale přesto v nich hrají nejznámější české herecké hvězdy. Jak se vlastně shánějí tyto známé tváře do filmu?
Já je sháním úplně tak, jako to probíhá na každém natáčení. Oslovím je, když se mi hodí do role, pošlu scénář a když je role osloví, tak se sejdeme, popovídáme si a točíme.
A konzultujete třeba s někým, kdo by se do dané role hodil, nebo je to čistě ve vaší režii, když jste režisérka?
Ono vždycky záleží na tom, že mám neuvěřitelnou svobodu, ale samozřejmě jsem trošku limitovaná tím, že když už to chcete dát do distribuce, je vhodné tam mít nějaké známé tváře. Hodně záleží – když obsadíte jednoho člověka a má hrát pár, tak musíte najít někoho, aby se vzájemně doplňovali. Je to vždy taková chemie a kombinace všeho.
No a jak se vlastně shánějí peníze pro film? To je poměrně zdlouhavá a obtížná cesta, ne?
Zdlouhavě a obtížně. Je to asi to nejnáročnější. Řekla bych, že je to čím dál těžší i vzhledem k současné ekonomice, ale když chcete tvořit, tak prostě musíte.
Zároveň jsou dostupné statistiky, které říkají, že dlouhodobě klesá návštěvnost kin po celém světě. Jak se s tím vyrovnáváte, nebo jak se k tomu stavíte?
Je to určitá část pokroku, kterou urychlil trochu koronavirus, protože si každý pořídil ta velká kina domácí. Ale myslím si, že když už ten film máte, pořád se najdou diváci, kteří se chtějí jít podívat a zažít to. Dnes se už do kina nechodí běžně, ale spíš za zážitkem. Film sice může proletět kiny, ale potom se dostane do televize nebo na vysílací platformy, takže má vlastně takovou neustálou životnost. To, že se přesouvá do online prostoru, je prostě vývoj.
A jaký je váš názor na používání AI v oblasti filmu?
Myslím si, že je to trochu jako oheň – dobrý sluha, ale špatný pán. Ty možnosti, které nabízí, jsou neuvěřitelné a bylo by hloupé se k tomu úplně stavět odmítavě. Ale ve chvíli, kdyby měl být celý film vytvořený jen v počítači, tak pro mě už to nemá ten smysl a kouzlo.
Tak děkujeme za rozhovor a užijte si dnešní večer.
Děkuji moc.
