Na férovku: Derby se nebude dohrávat jen na stadionu. Fotbal je jenom lakmusový papírek, který ale svítí barvou peněz

Kdyby slávističtí fanoušci jenom neunesli emoce a vpadli na hřiště, byl by to průšvih, ale zůstal by ponejvíce na „fotbalové“ úrovni. A to i přesto, že fotbalový rozměr je v současném profi fotbale v prvé řadě rozměr finanční.

Je zcela jisté, že by přišly disciplinární pokuty a samozřejmě s takřka nevyhnutelnou kontumací může Slavia přijít i o titul a přímý postup do skupinové fáze Ligy mistrů, která znamená takřka půlmiliardový zisk do klubové kasy. K tomu je i tak daleko, ale už na penězovodech jde vidět, jak celý problém přetéká přes zdi fotbalových stadionů.

Prodej luxusního mezonetu 4+kk Karlín, Praha, Praha 8

Show property

Finanční dohra pražského derby

„Zásadní a dlouhodobě nejnebezpečnější rozměr se však týká sponzorského portfolia. Moderní fotbalový marketing není postaven na pouhém logu na dresu, ale na sdílení hodnot. Partneři jako eToro nebo Fortuna, kteří do Slavie investují rekordní částky, citlivě vnímají, s jakými obrazy je jejich značka spojována. Záběry na hořící pyrotechniku létající do sektorů s rodinami a na maskované výtržníky útočící na sportovce jsou pro nadnárodní korporace těžko přijatelné. Sponzorské smlouvy běžně obsahují takzvané morální klauzule, které partnerům umožňují při poškození dobrého jména okamžitě krátit plnění o desítky procent, nebo v krajním případě od smlouvy zcela odstoupit bez sankcí,“

všímá si na síti X penězovodů v pozadí ekonom Lukáš Kovanda.

Pro někoho je totiž nezřízené násilí, ještě k tomu promítané v přímém přenosu, jen těžko akceptovatelnou záležitostí. O to více, pokud má do takovéto platformy sypat peníze. Nejinak to bude pro fotbalové fandy, kteří na fotbale nejspíš nějakou tu potyčku v mládi zakusili, ale teď chtějí sport prezentovat svým dětem.

Do prostředí, kde se hází pyrotechnika jako ruční granáty a útočí na hráče soupeře, demoluje vybavení stadionu, asi s čerstvým školákem jen tak nepůjdete. Ale jistě, jejich místo na tribunách obsadí opilci a hooligans, právě takovým otevřelo dveře vedení Slavie.

Výmluvy, že tomu nešlo zabránit, jsou zbytečné. Problémům s násilnostmi na stadionech a jejich okolí čelili na britských ostrovech už v 80. letech, dnes se tam sedí jako v divadle. Britové dali přednost slušnosti před násilím a opileckou vulgaritou.

Je však otázka, jestli je něčeho takového česká společnost schopna. O rybě smrdící od sešívané hlavy Slavie se už napsalo hodně a člověk nemusí být dokonalý znalec fotbalového prostředí, aby sáhl k tomuto otřepanému příměru.

Fotbal je lakmusovým papírkem dneška

„Jednu věc umí Jaroslav Tvrdík výborně. Promluvit tak, aby to znělo správně a chlapácky. Ale tím to končí. Ten pán nikdy nenese za nic odpovědnost, stejně jako jeho chlebodárce Tykač. Nemusíme si tu přehrávat všechny jejich kauzy. Co se týče fotbalu, Tvrdík klidně slouží Číňanům, který sem natáhl pro Miloše Zemana a nikdy se za ten průser s obratem zahraniční politiky, trapných velkohubých slibů a zároveň zavádění bolševických metod neomluvil. To člověk, který mluví o dávných masarykovských a demokratických ideálech klubu nemůže udělat, aniž by se ze sebe nepozvracel. Prodejem klubu do rukou uhlobaronovi, který je ztělesněním cynismu a popření jakýchkoli demokratických ideálů to jen zpečetil,“ pustil se do vedení Slávie novinář Marek Wollner na X.

Ano, za Slavii v historii hrál i jeden ze zakladatelů Československa, prezident Edvard Beneš. Nastupoval raději pod pseudonymem, jelikož jako ambiciózní gymnazista v konzervativní době nechtěl být s nízkou zábavou příliš spojován. Jako prezident se však k fotbalové „kariéře“ později hlásil, i když opovrhoval "hrubým chováním," které sport doprovázelo. Už zde je však vidět střípek politického pokrytectví.

„Podívejte se vždy na celou společnost. Protože fotbal není izolovaná skupina, kterou byste mohla oddělit od toho, jaké jsou celospolečenské tendence, jaké strany ve volbách dostávají jaký mandát od voličů, jakými se prezentují volebními hesly, jaké jsou jejich hlavní motivy v působení na politické scéně a tak dále. Musíte zjistit, jaké máte tendence ve společnosti, a zjistíte, že fotbal vám je nějakým způsobem do určité míry vždy bude zrcadlit,“

namířil v rozhovoru pro SeznamZprávy střelu da vlastních ředitel komunikace Sparty Ondřej Kasík.

Jaká je česká společnost? Vláda se pustila do potomků sudetských Němců, kteří chtěli v Brně nastavit druhou tvář krutému konci česko-německého soužití po 2. světové válce. Ministr zahraničí označuje politické konkurenty za méněcenné, posmívá se lidem s nadváhou a své spratkovské chování označuje za konec nudy v politice. Jeho poslanecký kolega se pak s gustem chlubí hajlováním.

Že by v Česku měla kultura slušnosti, která by umožnila podáním ruky ocenit poraženého soupeře a získat oprávněnou slávu za vítězství, na růžích ustláno, to nevypadá. Až se vše odrazí v úbytku peněz od kultivovanějších „sponzorů“, možná dojde k přehodnocení situace.

Zdroje: autoský text, komentář, X, SeznamZprávy, Idnes.cz, MUNI