Vydat se na skoro třistakilometrovou cestu pěšky se může zdát jako mladický rozmar a pěkně blbý nápad. Ve světě, kde se doprava neustále posouvá a existují možnosti dostat se prakticky kamkoli během chvilky, se zdá obyčejná chůze skoro až opomíjená. Žijeme ve zrychleném světě, a tak málokoho láká myšlenka se sbalit a na pár týdnů zmizet s batohem. No, pár takových se ale přeci jen najde. A shodou okolností, nebo alespoň dle slov místního tuláka, to nejčastěji býváme po Němcích právě my. Pomalu nejvíce ateistická národnost v Evropě. Co teda Čechy tolik láká k této spirituální cestě? Je to touha vypnout a neřešit, která byla koneckonců i tím naším impulsem k tomuto nezapomenutelnému dobrodružství?
Svatojakubská cesta neboli Camino de Santiago de Compostela. Dvanáct základních historických, poutních tras, které vás dovedou až ke hrobu svatého Jakuba v Santiagu. Výchozí bod je pouze a jen na vás, my si ale zvolily Porto. Portugalská cesta je totiž jednou z těch nejoblíbenějších a také nejkratších, ať se to tak na první pohled nemusí úplně zdát. I ta má ale dvě varianty. Buď se vydáte po vnitrozemní trase, nebo jako my zvolíte krásy pobřeží. A věřte mi, že každé ráno za zvuku šumivých vln, probouzejících se racků a vycházejícího sluníčka se rovná klidu na duši.
Střecha nad hlavou může být problém
Naštěstí žijeme v době internetové, což dělá celou přípravu o něco jednodušší. I tak jsou ale věci, které vás přeci jen možná překvapí. Nebo je jako v našem případě jednoduše podceníte. Nám se to stalo hned první den. Jako dvě mladé cácory jsme se na celou cestu poměrně pečlivě připravily. Měly jsme skvělé trailovky, poměrně fajn krosny, opalovací krém a spacák. Balení jsme až na pár zbytečností zvládly s přehledem. Co jsme ale opravdu nezvládly, bylo přespávání. A to hned třikrát.
Pokud totiž plánujete tuhle cestu jít, opravdu musíte počítat s tím, že na ni nebudete sami. A že poutnické ubytovny neboli albergues nemají neomezený počet míst. Pak se vám totiž může stát, že budete uprostřed ničeho s nejbližší vesnicí deset kilometrů od vás a vám dojde, že to se fakt nepovedlo. Naštěstí alespoň v našem případě musíme říct, že Portugalci jsou opravdu pohostinnost sama. U všech tří případů nás totiž nakonec někdo zachránil, a tak jsme nemusely nocovat na pláži. Ano, i to jsme zvažovaly. Místo toho jsme teda jednou spaly za deset eur u starého a velmi roztomilého páru doma a podruhé na nás zbylo místo aspoň na zemi u jeptišek v klášteře. Na obě přespání budu ještě hodně dlouho vzpomínat.
Věk nehraje roli
Na celé pouti jsou s jistotou nejlepší právě poutníci. Zatímco v běžném životě se úplně mimo své vrstevníky nepobavíte, tady je úplně jedno, kolik vám je, odkud jste nebo čemu věříte. Důležité je pouze to, že jste byli dost odvážní na to vydat se s batohem na cestu. A přesně to vám zajistí jedny z nejzajímavějších konverzací vašeho života.
Přeci jen, kolikrát se pobavíte s australskýma babičkami, které se s vámi podělí o oběd, a ještě vám koupí bonbóny? Kde jinde narazíte na Rudu z Havaje, který se na cestu vydal symbolicky po úmrtí svého pastora? Nebo na zcestovalou Američanku, která miluje Berlín a celý život bere tak trošku s nadhledem? S poutníky budete velmi pravděpodobně na dost podobné vlně, ale fandící místní, kteří i po těch letech vítají a oslavují každého poutníka? Na to vás jen tak něco nepřipraví.
Camino s tebou zůstane
Strávit necelé dva týdny přechodem Portugalska a Španělska není jen tak. Zaprvé pochopíte, že ujít padesát kilometrů za den je opravdu možné. Ano, i pro nás to byl šok. Zadruhé, a to se vracíme trošku zpátky, pochopíte, že dobří lidé stále existují. I to bylo trochu překvapivé. Ale hlavně si dokážete, že na to opravdu máte. Předtím, než vyjdete, se budete muset přeci jen trochu obrnit. Hodně lidí vám bude říkat, že to možná nezvládnete, proč to děláte anebo, že to kdyžtak můžete dojet vlakem. A většina to s vámi bude myslet i dobře, protože zabrat vám to opravdu dá. Ale důležité je si věřit.
Nakonec to totiž bude stát za to. A ten pocit, kdy stojíte po dvou stech osmdesáti kilometrech v nohách u katedrály, je nepopsatelný. Pokud ve mně něco zarezonovalo, tak to byla slova mladého poutníka, který říká, že Camino s vámi navždy zůstane a nikdy nekončí. A tak už stačí jen říct “Buen camino!”
Zdroje: autorský text, caminodesantiagotours.cz
