Ačkoliv je výše schodku státního rozpočtu pro drtivou většinu lidí zcela nepředstavitelnou obří cifrou ve stamiliardách, přiřazují ji občané prvořadou důležitost. Hospodaření na dluh má však svá úskalí. Doposud si to české vlády napříč všemi stranami uvědomovaly a v mezinárodním srovnání byly velmi střídmé. S dluhy se totiž musí platit i úroky a v nich je ukrytá časovaná bomba.
Státní dluh České republiky se aktuálně vyšplhal na 3,5 bilionu korun a k tomu nějaké drobné v podobě nízkých desítek miliard. Sumy jsou to pro obyčejného člověka těžko představitelné, a tak by se mohlo zdát, že stát díky abstraktnímu dluhu může generovat peníze, jak se mu zlíbí.
Že by tímto způsobem byla podkládána představa o českého člověka o tom, že má ze strany státu nárok na pestrou paletu služeb "v ceně"? Stát se zasadí o bezplatné zdravotnictví, školství, sociální zabezpečení v mateřství nebo hmotné nouzi a v nepolední řadě o blahobytnou penzi. Populární natahování ruky směrem k státní kase se navyhýbá ani světu podnikatelů, kteří mlsně pohlíží na pestrou škálu dotací či kompenzací.
Nejdůležitější je snížit státní dluh a dotovat cenu mrkve
Ani odcházející vláda "rozpočtové odpovědnost" se neodvážila tváří tvář uvedenému konceptu říznout do řady diskutabilních služeb placených státem. Ačkoliv její konsolidace přesáhla 100 miliard státního schodku, což opravdu není málo, netroufla si zrušit státní příspěvek na stavební spoření, daňovou slevu na manželku nebo udělat průvan v úhradách zdravotních pojišťoven za volně dostupné léky.
Už jim to přišlo příliš odvážné. Skoro by se mohlo zdát, že český občan je notorický dlužník, který velmi rád utrácí peníze, které nevydělal. Podle sociologického průzkumu společnosti STEM je však opak pravdou. Pro Čechy je směrem ke zvoleným politikům tím nejdůležitějším tématem snižování státního zadlužení.
"Na co by se podle Čechů měla v první řadě zaměřit nadcházející vláda? 95 % snížení státního dluhu. Lidi tam navolí borce, co rozhazuje úplně všude a jeho kolegu, který by dotoval i cenu mrkve a chtějí zároveň nižší dluh! To odpojení od reality je kouzelné,"
všiml paradoxu ve výsledcích zmíněného průzkumu politický analytik Michal Sirový.
Každý chápe, že mít dluhy není zcela v pořádku, ale dost možná se v páře nad hrncem ztrácí pohled pod pokličku, který by říkal proč je život s dluhy tíživý. Důvod je prostý. Pokud by si někdo půjčil peníze a jeho jedinou povinností by bylo vrátit jej v původní (nominální) výši někdy v budoucnosti, opravdu by dlužnictví bylo rájem. Jenže jak známo, z dluhů se musí platit úroky.
Například rodinná půjčka na nemovitost se může obejít bez přesně vyčíslené úrokové sazby. Rodiče do dětí investují od útlého věku s tím, že se jim investice vrátí v něčem jiném, než v penězích. Jako každá investice, i tento kalkul s emocemi a morálkou vždycky nemusí vyjít.
I stát má své věřitele, ale ti podobnými emocemi zatížení nejsou. Pro své půjčky mají jiné metriky, které rovněž nejsou vždy zcela racionální, podle níž posuzují, zda státu půjčit, ovšem jedno kritérium v nich je zcela neprůstřelné. Chtějí vydělat na úrocích.
Stát tak musí být schopný splácet úroky a tím generovat zisk ze zapůjčených peněz. V rozpočtu na rok 2025 je částka za obsluhu českého státního dluhu vyčíslena na krásných a kulatých 100 miliard.
Daň za projedené roky to není úplně malá. V evropském srovnání však patří Česko k zodpovědným hospodářům. V kontextu současné diskuze o rozpočtovém rozvratu odcházející vlády si můžeme připomenout, že Česko má v metrice Eurostatu pozici jednoho z nejlepších rozpočtů.
A tak se nabízí nové vládě odměnit své voliče dárky a dluhem se posunout na opačnou stranu spektra rozpočtů evropských států. Francie například hospodaří s dluhem v poměru k HDP několikanásobně větším.
Jenže Česko není Francie. Francouzi si jsou jedinou evropskou zemí, která má vlastní jaderný program, ať už směrem ke zbraním nebo i stavění jaderných elektráren, stejně tak její zbrojní program je na rozdíl od všech ostatních států NATO takřka nezávislý na USA. To vše je garantem toho, že půjčky se jen tak někde neztratí úroky se budou dále splácet.
Nic z výše uvedeného Česko mít nikdy nebude. Jednou věcí by si však směrem k důvěře ohledně půjček mohlo pomoci a tím je Euro. Příklad krachujícího Řecka ukázal, že země eurozóny jsou schopné do určité míry splácení dluhů garantovat.
Že by se nová vláda chystala své pomrkávání směrem k navyšování dluhu vyfutrovat tímto instrumentem to nevypadá. Zkrátka představy o světě dluhů jsou v tuzemsku plné paradoxů.
Zdroje: idnes, X, ČRO, Ministerstvo financí
