Na záběrech jsou vidět mladé ženy s rozpuštěnými vlasy, moderními kabáty, minisukněmi a vysokými podpatky, které se pohybují po ulicích Teheránu, studují vedle mužů na univerzitách, pracují v nemocnicích, školách či kancelářích. Společenské normy jim umožňovaly aktivní život a pro dnešní generaci je to až neuvěřitelný kontrast s realitou současného Íránu, kde přísná pravidla omezují pohyb a oblečení žen. Staré fotografie, které se pravidelně objevují v archivech i médiích, jsou proto šokující připomínkou toho, jak dramaticky se Írán za poslední desetiletí změnil.
Ještě před islámskou revolucí v roce 1979 byl Írán považován za jeden z nejmodernějších států Blízkého východu, kde se ženy postupně zapojovaly do veřejného života, získávaly vzdělání a právní možnosti působit ve společnosti, přičemž významnou roli hrály organizace jako Women’s Organization of Iran.
Modernizace a západní vliv během dynastie Pahlaví
Na začátku 20. století se svět začal rychle měnit. Nadšení z konce 1. světové války přineslo i liberalizaci společenského postavení žen. V Československu ženy získaly volební právo a zlepšovalo se i jejich postavení v muslimských zemích jako je Turecko nebo právě Írán, kde za reformami stála dynstie Pahlaví. Mezi lety 1925 až 1941 Reza Šáh zaváděl reformy západního střihu, které zahrnovaly např. školní docházku pro dívky.
Otvoriť v galérii (2)
Poslankyně Íránu před branou íránského parlamentu (Majlis Shoraye Melli), polovina 70. let 20. stoletíSource: Sconosciuto/Wikimedia Commons/Public Domain
Ženy mohly ve veřejném prostoru nosit moderní oblečení a podílet se na společenském životě, přičemž hidžáb nebyl striktně vynucován a jeho nošení bylo otázkou tradice a osobního rozhodnutí. Po jeho smrti ho nahradil jeho syn Mohammad Reza Pahlaví (1941–1979), který pokračoval v modernizačních reformách. Ženy mohly studovat, pracovat a nosit minisukně či moderní kabáty, přičemž společenské normy umožňovaly jejich aktivní účast v univerzitním i veřejném životě.
Prodej luxusního mezonetu 4+kk Karlín, Praha, Praha 8
Show property
V teheránu a dalších velkých městech panovala atmosféra nepodobná sovobodomyslným 60. letům v západních zemích. V barech hrála rocková hudba, ulice byly plné mladých lidí v moderním oblečení a večerní život pulzoval energií. Pamětníci v Íránu tak dnes vzpomínájí na tehdejší kulturní trendy jako na zlaté časy. Například soutěž Miss Írán se konala ještě v roce 1978 – naposledy před politickou revolucí, která měl přijít o rok později.
Zatímco městské elity žily moderním způsobem života, v mnoha venkovských oblastech zůstávaly tradice výrazně konzervativnější. I tento kontrast se stal jedním z faktorů nespokojenosti, která později vyústila v revoluci.
Revoluce, která změnila život milionů žen
Uvolněná atmosféra však postupně narážela na rostoucí nespokojenost části společnosti. Kritici monarchie obviňovali režim z korupce, nerovnosti a přílišného napodobování Západu. V zemi se začaly šířit protesty, které vyvrcholily na začátku roku 1979. V lednu toho roku opustil Írán šáh Mohammad Reza Pahlaví, který zemi vládl téměř čtyři desetiletí. Jeho odchod znamenal konec monarchie a zároveň i konec období relativně liberální společnosti.
Po pádu šáha se moci ujal ajatolláh Ruholláh Chomejní, náboženský vůdce, který se stal symbolem islámské revoluce. Jako jeden z nejvlivnějších duchovních představitelů prosazoval návrat k přísným náboženským pravidlům a ostře kritizoval západní způsob života. Po převzetí moci začal postupně měnit charakter státu a Írán se transformoval na islámskou republiku, kde náboženské autority získaly rozhodující politickou moc.
Moderní hudba se ryhle stala trnem v oku nového režimu a městská kulturní scéna plná hudebních klubů vzala za své. Dalším symbolem konzervativní proměny země se stal hidžáb. Zatímco na historických fotografiích vidíme na ženách typickou módu 60. a 70. let, v dalším desetiletí se náboženský oděv stal na veřejnosti povinným. Roku 1983 se zahalování dokonce dostalo do trestního zákoníku a to s drakonickými tresty.
Nedodržení zákona mohlo vést k vězení nebo středověkému bičování. Hidžáb se tak proměnil v nástroj politické kontroly a znak islámské identity státu.
Otvoriť v galérii (2)
HidžábSource: Freepik
Hidžáb v Koránu
Samotné slovo hidžáb se v Koránu přímo nepoužívá ve smyslu ženského oděvu. Objevuje se například v súře 33 v souvislosti se slovem „závěs“ nebo „clona“, která měla symbolicky oddělovat soukromý prostor prorokovy rodiny od ostatních lidí.
Když Korán hovoří o zahalení žen, používá spíše jiné výrazy, například chimár nebo džilbáb. Texty naznačují, že věřící ženy by měly zachovávat skromnost, zakrývat své ozdoby a přehodit závoj tak, aby zakrýval i hrudník. Tyto verše jsou často interpretovány jako náboženský základ pro tradici ženského zahalení v islámu.
Alí Chameneí a pevné zakotvení zákona
Po smrti Chomejního v roce 1989 se moci ujal Alí Chameneí, který zpřísnil kontrolu dodržování hidžábu a pevně zakotvil jeho povinné nošení do zákonů i kultury státu. V 90. letech byly tresty za porušení hidžábu ještě přísnější. Ženy mohly čelit vězení, pokutám či sociálním sankcím. Morální policie Gasht-e Ershad kontrolovala ulice, zastavovala ženy a nutila je podepisovat sliby o dodržování zákona. Mezi lety 2013–2014 bylo zadrženo více než 220 000 žen, tisíce dalších byly upozorněny nebo potrestány.
Protesty a odpor proti hidžábu
Situace íránských žen se dostala do centra světové pozornosti zejména v roce 2022 po smrti mladé Kurdky Mahsy Aminiové. Ta zemřela po zadržení mravnostní policií, která ji obvinila z nesprávně nasazeného hidžábu. Její smrt vyvolala vlnu protestů s heslem „Žena, život, svoboda“, které se rozšířily po celé zemi.
Protesty ukázaly, že velká část íránské společnosti, a zejména mladá generace, si přeje výrazné společenské změny. Některé ženy začaly symbolicky odkládat šátky nebo si stříhat vlasy na protest proti režimu.
Technologie a moderní metody kontroly
Systém kontroly se vyvíjel i technicky. V roce 2023 íránské úřady zasílaly téměř jeden milion SMS varování ženám, které se objevily bez hidžábu. V prosinci 2025 byli zatčeni organizátoři maratonu na Kish Island, kde ženy běžely bez hidžábů, protože podle úřadů porušily „veřejnou slušnost“. Navzdory přísným zákonům se ve městech jako Teherán pravidla v praxi oslabují a mnoho žen šátky ignoruje bez obav z okamžitého zásahu policie, píše portál Wncri.org.
Parlament v roce 2023 schválil přísnější zákon o hidžábu, avšak vláda prezidenta Masouda Pezeshkiana odmítla jeho přísnou aplikaci, aby se předešlo destabilizaci společnosti.
Může se situace změnit?
Někteří analytici se v posledních letech zabývají otázkou, zda se režim v Teheránu bude muset postupně liberalizovat. Mezinárodní tlak, ekonomické problémy i vnitřní protesty vytvářejí na vládu silný tlak.
Některé zprávy naznačují, že úřady už v určitých obdobích uvolnily kontrolu nad dodržováním pravidel oblékání. Na ulicích Teheránu seobčas objevují ženy bez šátků.
Archivní snímky z Íránu před rokem 1979 se dnes často šíří na sociálních sítích. Pro mnohé jsou symbolem toho, že země kdysi vypadala úplně jinak – moderněji, otevřeněji a kulturně velmi pestře. Zároveň připomínají, že historie Íránu je mnohem složitější.
