Nový film The Wizard of the Kremlin (Kremelský čaroděj) vyvolal v Lotyšsku silné emoce ještě dříve, než se vůbec dostal do kin. Nejde totiž jen o další politický thriller, ale o snímek, který se soustředí na nástup Vladimira Putina k moci, a velká část jeho záběrů vznikla právě na lotyšském území. Diváky zaujal také výrazný herecký casting.
O čem je film?
Film The Wizard of the Kremlin vypráví příběh o tom, jak se v chaosu postsovětského Ruska rodila nová podoba moci. Děj se soustředí na fiktivní postavu Vadima Baranova, kterého na plátně ztvárnil Paul Dano. Jde o bývalého umělce a producenta reality show, který se v 90. letech nečekaně ocitne v centru politického dění a postupně se vypracuje na klíčového mediálního stratéga budoucího prezidenta. Jeho úkolem je vytvořit obraz silného vůdce a naučit společnost věřit v nový mýtus moci.
Postava Vladimira Putina, kterého hraje Jude Law, je vykreslena jako tichý, chladný a systematický muž, který si krok za krokem buduje cestu na vrchol. Prostřednictvím Baranova film sleduje proměnu ruské společnosti od rozpadu Sovětského svazu, přes divoká devadesátá léta až po období, kdy se moc soustředí do rukou jednoho muže a vrcholí anexí Krymu. Příběh ukazuje, jak se politika mění v show, jak média přestávají být zrcadlem reality a stávají se nástrojem manipulace, a jak se z chaosu rodí nový řád založený na strachu, iluzi stability a silném vůdci. Film tak nenabízí klasický životopis, ale spíše psychologickou sondu do zákulisí moci a do způsobu, jak lze vytvořit politického lídra prostřednictvím obrazu, symbolů a emocí.
Snímek vznikl jako adaptace románu italského autora Giuliana da Empoli a režíroval ho Olivier Assayas. Světovou premiéru měl na Benátském filmovém festivalu, kde patřil mezi nejdiskutovanější tituly a publikum jej odměnilo dlouhým potleskem.
Diváci i kritici ocenili zejména herecké výkony. Jude Law v roli Putina je téměř k nerozeznání od své předlohy a Paul Dano jako Baranov potvrzuje pověst herce, který dokáže přesvědčivě hrát rozporuplné a temné charaktery. V jádru jde o příběh o tom, jak se rodí moc v moderním světě, ne na bojišti, ale v televizních studiích, v zákulisních rozhovorech a při manipulaci veřejného mínění. Film se ptá, kde končí politika a kde začíná divadlo, a zda je možné oddělit realitu od obrazu, který o ní vytvářejí ti, kdo drží opratě v rukou.
Law uvedl, že do projektu nevstoupil naivně a že se ani nebojí následků své interpretace ruského prezidenta, píše 10news.
„Cítil jsem se v rukou Oliviera bezpečně,“
řekl herec.
„Tento příběh měl být vyprávěn inteligentně, s jemnými nuancemi a ohledem na detaily. Nešlo nám o kontroverzi jen kvůli kontroverzi.“
Herec, který při proměně používal protézy, doplnil, že jeho Putin je „postava v mnohem širším příběhu“.
Politický thriller bez laciných efektů
Film The Wizard of the Kremlin se odlišuje od tradičních politických thrillerů tím, že se vyhýbá laciným dramatickým efektům a přímým akčním scénám. Režisér Olivier Assayas buduje napětí subtilně, přes konverzace, ticho, gesta a zákulisní jednání, která odhalují skryté mocenské mechanismy. I když film trvá 145 minut, jeho rytmus je precizně vystavěný a diváka postupně vtahuje do světa, kde každý pohyb, každé slovo a každé rozhodnutí nese význam a má důsledky.
Zajímavým kontrastem k mužskému světu moci je postava Xenie, kterou ztvárnila Alicia Vikander. Tato žena představuje pro Baranova nepředvídatelnou sílu, něco, co nelze ovládat ani zmanipulovat. Je symbolem alternativního života, který se odlišuje od cynismu a manipulace panující v Kremli, a připomíná, že existuje také morální a emocionální dimenze, kterou mocenské hry často ignorují.
Svetová média film hodnotila jako „alarmující obraz období, které ještě nekončí“ a zároveň jako „znepokojivý návod na fungování současného autoritarismu“. Kritici upozorňují, že západoevropský pohled na postsovětský prostor bývá často rozpolcený mezi přesvědčením, že mu rozumí, a realitou, že mu vskutku unikají klíčové historické a politické souvislosti. Podle lotyšských filmových publicistů se to odráží i ve filmu, nejenže zjednodušuje vývoj Ruska po pádu Sovětského svazu, ale místy přebírá rétoriku, která přesouvá odpovědnost za dnešní situaci na Západ, zejména na Spojené státy, píše web LSM.lv.
Natáčení probíhalo v Lotyšsku, protože film nemohli natáčet v Rusku
Do diskuse vstoupila také ukrajinská investigativní novinářka, která se podrobně věnovala financování filmu. Ve své práci se zaměřila na pozadí vzniku předlohy i samotného snímku a na vlastnické vztahy v lotyšském studiu, které se dlouhodobě specializuje na „maskování“ Lotyšska za Rusko. Právě tato produkce narazila na odmítnutí ze strany Lotyšské agentury pro investice a rozvoj, která neposkytla státní podporu. Rozhodnutí vyvolalo napětí i na mezinárodní úrovni. Francouzská strana argumentovala, že jde o umělecké dílo bez politických ambicí a že odmítnutí podpory ohrožuje svobodu tvorby. Téma se objevilo i na stránkách deníku Le Monde.
Film se poprvé ve Francii představil na festivalu Arras Film Festival. V chladný listopadový večer roku 2025 se v severofrancouzském městě Arras vytvořila dlouhá fronta diváků, kteří se chtěli dostat mezi prvních 900 návštěvníků projekce. Organizátoři ho označili za „strhující geopolitický thriller, ve kterém se fikce nebezpečně přibližuje realitě“. Už tehdy bylo zřejmé, že nejde o obyčejný filmový titul, ale o projekt, který bude vyvolávat otázky i polemiky.
Rozpočet snímku se vyšplhal přibližně na 561 milionů korun (23 milionů eur), čímž se zařadil mezi nejambicióznější evropské produkce posledních let. Režisér jej charakterizoval jako anglicky mluvený film, natáčený v Lotyšsku, s americkými a lotyšskými herci, francouzským štábem a s cílem oslovit zejména francouzské publikum. Sám Assayas naznačil, že cesta od kontroverzní literární předlohy k hotovému filmu byla plná komplikací, nejen uměleckých, ale také politických a finančních.
Na začátku filmu se objevuje upozornění, že jde o umělecké dílo a že postavy i jejich názory jsou fiktivní. Divák však rychle rozpozná, že mnohé z nich mají jasné předobrazy v realitě. Inspirací byli například oligarcha Boris Berezovskij, šachový velmistr Garry Kasparov či bývalý ruský prezident Boris Jelcin. Příběh vtahuje diváka do atmosféry moskevských večírků plných alkoholu a drog, ale i do zákulisí Kremlu, kde se rozhoduje o budoucnosti země. V centru děje stojí stratég pro komunikaci a image, který má Putina přivést co nejblíže k moci. Na plátně jej ztvárnil Paul Dano, v realitě jde o postavu inspirovanou Vladislavem Surkovem.
Z vizuálního hlediska film láká na atraktivní lokace. V traileru lze poznat historické sídlo Ungurmuiža u města Cēsis či části rychlostních komunikací v Rize, které po úpravách značek a detailů připomínají moskevské ulice. Lotyšsko se tak opět ukazuje jako země, která dokáže zahrát jakoukoliv roli, od severských měst až po postsovětskou metropoli.
Otazníky však visí nad samotným vyzněním filmu. Podle kritiků je sice pochopitelné, že pro herce je lákavé ztvárňovat temné a kontroverzní postavy, ale v tomto případě zůstávají charaktery spíše plošné a fungují hlavně jako nositelé problematických výroků. Objevují se zde figury inspirované skutečnými osobnostmi ruského prostředí, od vůdce motorkářského gangu až po šéfa žoldnéřské skupiny, ale bez hlubší psychologické vrstvy.
Filmoví publicisté zároveň upozorňují na paradox celé produkce: západní tvůrci natáčeli příběh o ruské politice v zemi, která byla kdysi okupována Sovětským svazem, a to v době, kdy Rusko vede válku proti Ukrajině. Tento kontext podle nich nelze ignorovat, protože dodává celému projektu silný etický rozměr. Film se sice snaží naznačit, proč Rusko přistoupilo k agresi, ale činí tak způsobem, který působí spíše jako zjednodušený přehled událostí než jako hluboká analýza.
Putin jako ruský James Bond
Ve snímku The Wizard of the Kremlin ztvárňuje Jude Law Vladimira Putina jako chladného, strategického lídra, jehož cesta k moci je vykreslena téměř jako politická špionážní opera. Postava je vytvořena jako stratég, který získal svou pozici díky mládí, atletické postavě a zkušenostem s tajnými službami, což je obraz značně vzdálený realitě. Tento přístup filmu rezonuje s mýty, které propagují ruská média, a domácí publikum jej často vnímá spíše jako lichocení než kritiku.
Kreml si dlouhodobě vytváří představu o Putinovi jako o neomylném stratégovi, člověku, který vždy ví více, než odhaluje, a který dokáže předvídat každé rozhodnutí. V posledních letech se v ruské popkultuře objevují obrazy Putina jako tajného agenta či špióna, inspirované vizuálními paralelami s Jamesem Bondem, což se ještě více propojilo se širší propagandou a kulturním mýtem.
Film nenaznačuje, že jde o dokument, ale odhaluje způsob, jak politické zlo a mocenské mechanismy fungují. Některé postavy nesou skutečná jména, včetně Putina, oligarchů Berezovského a Gusinského. Jiné jsou fiktivní, ale modelované podle reálných politických operátorů, jako je Baranov podle Vladislava Surkova. Snímek poukazuje na to, že skutečný Putin byl v devadesátých letech vybrán nejen pro schopnosti, ale hlavně jako loajální a ovladatelný kandidát, který měl zajistit zájmy vlivných oligarchů a tzv. The Family.
Moc v obrazu a mýtu
Assayasův film ukazuje, že Putin není jen aktivním hráčem, ale především symptomem politického mechanismu. Prostřednictvím Baranova a mediálního aparátu snímek analyzuje, jak se formují obrazy moci, jak se manipuluje veřejné mínění a jak se politika mění v teatrální výkon. Tento pohled zároveň ilustruje paradox: západní tvůrci vyprávějí příběh o ruské politice v zemi, která byla kdysi okupována, a v kontextu současné války Ruska proti Ukrajině nabírá film silný etický a politický rozměr.
Výsledek tak mnozí vnímají jako uhlazený politický thriller v tradičním stylu: Francouz režíruje britský příběh o ruských elitách pro globální publikum. Vizuálně atraktivní, herecky obsazený hvězdami, ale obsahově balansující na hraně mezi snahou o kritiku a nebezpečným zlehčováním reality. Film tak vyvolává nejen otázky o Rusku a jeho politice, ale i o roli Lotyšska jako filmového kulis a o tom, kde končí umění a začíná odpovědnost. Film The Wizard of the Kremlin (Kremelský čaroděj) se dostal i do českých kin.
Zdroj: autorský text, lemonde.fr, eng.lsm.lv, wsls.com
