Zatímco v Íránu vystupuje jako skromný duchovní následovník náboženských principů, v zahraničí se kolem jména Mojtaba Khamenei stále častěji objevují informace o rozsáhlé síti majetku. Oficiální sankční záznamy, firemní registry i údaje z katastru nemovitostí totiž naznačují existenci propracovaného finančního systému, který může být s nejvyšším vůdcem úzce propojený.
Kde se vlastně bere obrovská ekonomická síla íránského teokratického režimu? Klíčem k pochopení jsou takzvané bonjady. Jak upozorňuje server Faces of Crime, tyto náboženské nadace vznikly bezprostředně po islámské revoluci v roce 1979.
Postupem času se z nich staly obří korporáty, které mají prsty prakticky v každém ziskovém odvětví od stavebnictví a energetiky přes bankovnictví až po zemědělství a telekomunikace. Problém je, že nikdo přesně neví, jak s penězi nakládají. Jejich financování je absolutně netransparentní a nepodléhá kontrole vlády ani parlamentu. Podle některých zdrojů dokonce až polovinu celkového HDP země.
Absolutním centrem tohoto finančního pavouka je organizace Setad. Z úředního aparátu pro správu konfiskátů se ale časem vyvinul jeden z nejmocnějších konglomerátů v zemi. Setad dnes masivně investuje do realit, pojišťovnictví, bank i těžkého průmyslu. To vše samozřejmě s imunitou vůči jakýmkoliv státním auditům. Podle různých vyšetřování se hodnota majetku, kterým Setad disponuje, pohybuje v řádu desítek miliard dolarů.
Náboženské nadace jako ekonomičtí giganti
Setad je sice obří, ale v Íránu zdaleka ne jediný svého druhu. Podobných impérií parazituje na tamní ekonomice celá řada. Skvělým příkladem je nadace Astan Quds Razavi. Ta má pod palcem vše kolem posvátné svatyně imáma Rezy, což znamená jediné: jistý byznys a obrovské příjmy z milionů věřících, kteří sem každoročně proudí na pouť. Podobně fungují i další organizace jako Mostazafan Foundation nebo Martyrs Foundation. Oficiálně sice mají v popisu práce charitu a sociální pomoc, v praxi ale drží obří balíky akcií v nejrůznějších firmách.
Tyto nadace mají v Íránu naprosto neotřesitelnou pozici. Proč? Neplatí daně a zodpovídají se výhradně nejvyššímu vůdci. Nikdo jiný na ně nemůže.
Do této mocenské rovnice musíme připočítat ještě Revoluční gardy (IRGC). Tahle elitní armáda, loajální přímo hlavě státu, už dávno neshání jen zbraně. Kontroluje klíčovou část těžkého průmyslu, stavebnictví a energetiky. Gardy jsou navíc mistry v obcházení mezinárodních sankcí – přes nejrůznější šedé, neoficiální kanály čile obchodují s ropou. Výsledkem je dokonale propletený systém, kde se politický vliv a miliardový byznys navzájem kryjí a posilují.
Asketa z donucení? Luxusní realita Modžtaby Chameneího
V tomto propletenci peněz a moci hraje zásadní roli syn nejvyššího vůdce, Modžtaba Chameneí. Na veřejnosti sice dlouho působil jako nenápadný, tichý muž z náboženského prostředí, který se drží dál od kamer, ale zdání klame. Když byl v březnu 2026 oznámen jako v pořadí třetí nejvyšší vůdce Íránu, nepřevzal po svém otci Alím jen absolutní moc. Zdědil také oficiální ideologii, která ostře odsuzuje západní materialismus a vyžaduje od svých představitelů asketický život.
Teorie Islámské republiky totiž velí jasně: vůdci mají žít skromně, sloužit Alláhovi a pohrdat „zkaženým luxusem“ Západu.
Jenže realita, kterou odkrývají různé dokumenty a investigativní vyšetřování, ukazuje úplně jiný svět. Příběh Modžtaby Chameneího má mnohem blíž k praktikám dravých globálních korporací, luxusních nemovitostí a tajných offshorových účtů než k životu skromného duchovního. Zatímco běžní Íránci pod tíhou drtivých sankcí sotva vyžijí, v zákulisí se pod rukama Chameneího mladšího zformovalo gigantické impérium. To už dávno přerostlo hranice Íránu a své nitky má natažené až do těch nejbohatších čtvrtí v srdci Evropy, píše Euronews.com.
Nenápadný muž, který se stal nejmocnějším
Cesta k moci nebyla přímá. Po dnech zákulisních jednání mezi nejvlivnějšími složkami režimu, včetně Islamic Revolutionary Guard Corps, padlo rozhodnutí, které překvapilo i část politických elit. Syn dlouholetého vůdce Alího Khameneího byl náhle povýšen na ajatolláha a okamžitě dosazen do čela země, píše The Jerusalem Post.
Luxus, který nikde není vidět - a přesto existuje
Oficiální dokumenty mohou navozovat dojem, že nový vůdce žije skromně. Realita je však podle dostupných informací zcela jiná. V pozadí se nachází síť nemovitostí a investic v hodnotě miliard dolarů - od Londýna přes Dubaj až po několik evropských metropolí. Odhaduje se, že ovládá rozsáhlé finanční impérium v hodnotě nejméně 3 miliard dolarů (přibližně 69 miliard CZK).
Zajímavostí je, že tyto majetky nejsou vedeny na jeho jméno. Fungují přes prostředníky, firmy a složité vlastnické struktury. Přesto mají sloužit jeho zájmům - ať už jde o financování jeho okolí, nebo přesuny peněz, které by jinak podléhaly přísným sankcím. Chameneí využívá tyto nemovitosti a aktiva k usnadnění praní špinavých peněz a financování institucí, které kontroluje.
Muž, který drží klíče od miliard
Za celým systémem stojí jméno, které na první pohled nemusí nic znamenat - Ali Ansari. V zákulisí však jde o jednoho z nejvlivnějších hráčů, který dokázal propojit politickou moc s globálním byznysem.
Jejich vztah sahá až do 80. let a postupně se proměnil v pevné spojenectví. Ansari se stal nejen správcem majetku, ale také jakýmsi finančním architektem celého impéria. Díky kontaktům na Islamic Revolutionary Guard Corps dokázal využívat výhody systému, který běžným podnikatelům zůstává nedostupný. Podívejme se na to podrobněji.
Ali Ansari se postupně vypracoval mezi nejbohatší a nejvlivnější podnikatele napojené na Islamic Revolutionary Guard Corps v Íránu. K zásadnímu zlomu došlo v období, kdy Mojtaba Chameneí začal pravidelně cestovat do Londýna. Právě během těchto opakovaných pobytů se Ansari etabloval jako jeho hlavní finanční prostředník a důvěrník, přičemž jeho majetek i vliv začaly růst mimořádně rychlým tempem. Už předtím si přitom vytvořil základ pro mezinárodní podnikání – založil společnost Ziba Leisure LTD na karibském ostrově Nevis a pronikl na londýnský finanční trh.
Ve spolupráci s Mohammadom Hosseinom Shamkhanim, synem významného vojenského poradce režimu, dokázal vytvořit síť, která sehrála zásadní roli při obcházení mezinárodních sankcí, praní špinavých peněz a financování režimu. Z Londýna a dalších světových center tak proudily peníze i směrem ke spojeneckým skupinám, především k Hizballáhu.
Po založení holdingové společnosti Ziba Leisure LTD na Nevisu, kde měl podle dostupných informací získat i pas, začal Ansari systematicky budovat své postavení v Londýně. Prostřednictvím firmy A&A Leisure Limited vystupoval jako akcionář a vlastník několika obchodních a kontraktačních společností. Tento model fungoval až donedávna, dokud britské úřady nezasáhly a nezmrazily jeho majetek v hodnotě přesahující 150 milionů liber (přibližně 4,35 miliardy CZK) kvůli podezřením z financování íránských revolučních gard. Následně rozšířil své aktivity přes síť přidružených společností pod hlavičkou Smart Global, která navázala na původní Ziba Leisure, a expandoval do několika evropských zemí i do regionu Perského zálivu.
Oficiální právní zastoupení Ansariho sice odmítá, že by část tohoto majetku zpřístupnil Modžtabovi Chameneímu, ale zdroje z prostředí Teheránu hovoří o mnohem užším vztahu. Podle nich jde o propojení založené na náboženské oddanosti, kde finanční podpora směřuje k vůdci prostřednictvím různých forem „náboženských příspěvků“, jako jsou dary či nadace. V praxi to znamená, že Ansari nejen posílil své postavení v režimu, ale zároveň podpořil ambice rozšířit vliv kanceláře nejvyššího vůdce i na regionální spojenecké struktury, především na Hizballáh.
Když státní média oznámila nástup Modžtabi Chameneího na post nejvyššího vůdce, zdůraznila také jeho úzké vazby na libanonské prostředí. Paradoxem však je, že i když měl ještě donedávna výrazný vliv v kanceláři svého otce Alího Chameneího, jeho veřejná přítomnost postupně slábla.
Po zrušení jeho online náboženských kurzů prakticky zmizel z domácí scény, což vyústilo v ostrý, osm dní trvající mocenský boj o jeho nástupnictví. Pochybnosti se týkaly zejména jeho náboženské kvalifikace i praktických řídicích schopností. Přesto se ukázalo, že režim neměl jinou osobu, která by byla přijatelná pro všechny klíčové skupiny – duchovenstvo, obchodní elity i revoluční gardy.
Novinářka Tara Kangarlou upozorňuje, že rodina Chameneího a celý režim nashromáždili obrovské bohatství - od nemovitostí až po moderní formy investic.
Život mezi Londýnem a Teheránem
Zajímavé jsou i okolnosti organizace těchto cest. Podle uniklých výpovědí ze spisů manželky Saeeda Emamiho měl první londýnskou cestu zajistit právě Saeed Emami, který v té době působil jako náměstek ministra a zároveň jako vlivný poradce ve zpravodajských službách. Jde o mimořádně kontroverzní postavu, která byla později spojována s organizováním sériových vražd intelektuálů a politických oponentů režimu. Jeho role při koordinaci takto citlivé zahraniční cesty naznačuje, že šlo o operaci pod přísným dohledem státních struktur. Objevila se dokonce tvrzení, že Emami během první návštěvy Londýna osobně doprovázel celou skupinu a využíval diplomatický pas, což by mu umožnilo pohyb bez běžných kontrol a omezení. Celá cesta tak získává nejen medicínský, ale i bezpečnostně-politický rozměr.
Tyto detaily vytvářejí plastický obraz zákulisí života jedné z nejvlivnějších rodin v Íránu. Ukazují, že za přísně kontrolovaným veřejným obrazem se skrývá realita, v níž se zdravotní péče, luxus a politické vazby prolínají napříč kontinenty.
Alí Chameneí nashromáždili obrovský majetek
O tom, jak moc se oficiální asketická image íránské elity rozchází s realitou, mluví i starší, ale dodnes klíčová zjištění opozičního webuNational Council of Resistance of Iran . Podle jejich analýz se jmění kolem rodiny nejvyššího vůdce pohybuje v astronomických cifrách. Sám Modžtaba Chameneí podle těchto dat sedí na majetku, který hravě přesahuje tři miliardy dolarů – což je v přepočtu zhruba 69 miliard korun.
Aby se na tyhle peníze doma nepřišlo, většina z nich odtekla za hranice. Finanční impérium mladého Chameneího je rafinovaně rozseté po celém světě. Nitky vedou do bankovních domů ve Spojených arabských emirátech, Sýrii, Venezuele a několika afrických státech. Cíl téhle geografické skládačky je jasný: diverzifikovat riziko a co nejlépe zamést stopy.
Kromě čísel na tajných účtech ale Modžtaba hromadí i hmatatelné bohatství. Jen hodnota jeho soukromých zásob zlata a surových diamantů se odhaduje na 300 milionů dolarů (skoro sedm miliard korun).
Kde se takové peníze berou? Zdroj je v Íránu celkem předvídatelný – černý trh s ropou a nestandardní systém „desátků“. Zdroje uvádějí, že mladý Chameneí inkasoval ze speciálního fondu jeden dolar z každého jednoho barelu ropy vyvezeného do Číny nebo Indie. U jiných typů exportu, kde bylo potřeba obcházet sankce, se tahle osobní přirážka šplhala dokonce na 5 až 15 dolarů za barel.
Souběžně s tím probíhalo masivní skupování půdy doma v Íránu. Modžtaba systematicky privatizoval a převáděl na sebe obří pozemky v okolí strategického města Mašhad na severovýchodě země, čímž si pojistil obrovský vliv i v realitním sektoru.
Dnes mu v podstatě patří celý stát ve státě. Podle dostupných svědectví kontroluje největší íránské nákupní centrum, obří stavební projekty a potrpí si na extrémní luxus. K dispozici má soukromé letadlo, vrtulník pro rychlé přesuny, garáže plné nejnovějších modelů Mercedes-Benz, a dokonce i vlastní prestižní chovné stáje špičkových koní
Zdroj: autorský text, The Jerusalem Post, Ncr-iran.org, Euronews.com, Faces of Crime, Iran Wire
