Zbrojní koncern Michala Strnada vstoupil na burzu v Amsterdamu a jeho hodnota vystřelila nahoru. Stalo se tak nevídané, ČEZ už není nejhodnotnější tuzemskou firmou. Střídání v čele pelotonu je o to zajímavější, že ČEZ je polostátním molochem, který požívá státem garantovaného monopolního postavení. Strnadova CSG je čistě soukromým podnikem. Za jejím růstem stojí zásadní geopolitický obrat, jehož jsme právě svědky.
Michal Strnad má jen něco málo přes třicet let. Ze dne na den se stal novým Petrem Kellnerem, zdaleka nejbohatším českým miliardářem. Odvážným vstupem na amsterodamskou burzu odstartoval raketový zájem investorů a nejmladší český miliardář, který převzal firmu svého otce (ne, nevybudoval ji z ničeho), za den zbohatl hrubě přes 400 miliard korun.
„Budeme se držet toho, co už děláme, říká Strnad o plánech po vstupu CSG na burzu. IPO z něj udělalo třetího nejbohatšího muže světa pod 40 let,“
shrnul na X komentátor Martin Ehl přímo z Amsterdamu klíčové okolnosti celé akce.
Strnadových 400 miliard z burzy za muniční iniciativu.
IPO je zkratka pro Initial Public Offering. Firmy se vstupem na burzu mění ve veřejně obchodovatelné společnosti a jejich akcie si tak každý může koupit. V případě, že jde o atraktivní business, investoři se snaží co nejrychleji nakoupit cenné papíry při vstupu na burzu v očekávání rychlého růstu ceny. Nejinak tomu bylo v případě CSG.
Investorské peníze pak firma může využít k dalším investicím. Právě to je cíl CSG. Vzestup firmy má i zajímavé politické pozadí. Jaroslav Strnad ji nastartoval díky zakázkám z ruky za časů vlády ANO na Ministerstvu obrany, jenže z vedení firmy musel vycouvat. Kvůli kontaktům v postsovětském prostoru měl problémy s prověrkou, která je důležitá pro zisk armádních zakázek.
Jeho syn se pak chytil muniční iniciativy politicky koordinované vládou Petra Fialy a prezidentem Petrem Pavlem. Skoro by se dalo říci, že oněch 400 miliard za den na burze je peněžním vyčíslením toho, jakou hodnotu má mezinárodní podpora dělostřelecké munice směrem k Ukrajině.
Právě CSG v praxi nakupuje po světě munici a dále ji prodává. Chce však zásadním způsobem investovat do vlastní výroby a právě k tomu potřebuje burzovní kapitál.
Svět se mění, firmy investují do zbraní
Ukazuje se, že celá muniční iniciativa byla nejen politickým, ale i podnikatelským majstrštychem. Definitivně ukázala kritikům, jak může na mezinárodním poli uspět Čech svou chytrostí. Na druhou stranu platí, že jde o peníze vydělané na krvi, která teče na Ukrajině proudem.
Svět se mění. Asi milionkrát jsme si mohli přečíst o tom, jak se business model české ekonomiky vyčerpává. Pohledem na CSG se dá nahlédnout, kam se český průmysl může posunout. Gigafactory se u nás jen tak nepostaví, jak zní od nové vládní garnitury. Nad českým autolandem tak visí otazníky prosvícené nástupem elektromobility, kde české firmy jen těžko budou hrát tak výraznou roli jako doposud.
Zbrojní průmysl má od časů první republiky v Česku staletou tradici. Malý stát do něj investoval pod tlakem hrozícího konfliktu s nacistickým Německem. Tehdejší poptávka po zbraních se neobjevila z ničeho.
Vladimir Putin i Donald Trump otáčí svět kormidlem, kde rozhodující slovo mají mocní na úkor dosavadního mezinárodního práva. Volat po klidu a míru v tuzemsku můžeme, jak chceme, ale uvedení hráči jsou proti těmto zvukům zcela hluší. Nezbývá než investovat do vlastní obrany před jejich zvůlí. Stamiliardy, kterými investoři napustili Strnadovy kapsy, ukazují vyčíslení toho, jak lidé s penězi věří potřebě dalšího zbrojení ve světě do dalších let.
