Italský seriál Sandokan se vrací do programu České televize. Domácí veřejnost to kvituje s povděkem. Patříme k jedněm z největších vyznavačů retro stylu, jak potvrzují i jiné oblasti našeho života. Je to tak dobře?
„Léto je obdobím, kdy si chceme odpočinout od každodenního shonu. Právě proto jsme letošní letní program sestavili v duchu motta Léto bez tíže. Nabídneme divákům silné příběhy, oblíbené seriály, filmy, dokumenty i přenosy z kulturních akcí, které přinášejí radost, inspiraci a chvíle pohody,“
popsal ředitel divize Program a digitální služby České televize Milan Fridrich skladbu pořadů na letní období.
V praxi to znamená, že na diváky čekají domácí klasiky, jako jsou filmy ze 70. let s Tomášem Holým Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny, ale také třeba komedie s Jeanem-Paulem Belmondem jako Muž z Ria či Velký šéf nebo s Louisem de Funèsem Grand restaurant pana Septima, Oscar a Fantomas kontra Scotland Yard. Nechybí ani snímky s Alainem Delonem, Pierrem Richardem nebo Robertem Redfordem.
Pomyslnou třešničkou na dortu je pak letos návrat tygra z Malajsie. Ano, Sandokan se vrací. Pamětníci se musejí tetelit blahem. S jistou dávkou sentimentu si zároveň možná vzpomenou na to, jak kdysi nosili trička s tímto uhrančivým hrdinou.
Je opakování matka moudrosti?
Nic proti legendám světové kinematografie a ani béčkovým seriálům. Autorovi těchto řádků se však přesto vybaví následující text skupiny Tatabojs:
Moje jediný přání
je opakování.Letím proti času
a proti prostoru.
Cítím jak mládnu,
jak se zmenšuju.Když něco končí,
nebo když začíná.
Člověk to vnímá
stejnýma očima.Jsem tu znova.
Jsem tu podruhý.
Je to jiný, jiný
lepší než poprvé.Má to být skutečnost
a nebo zdání.
Tohle je recyklace
opakování, opakování, opakování…
Ty jsi moje matka moudrosti.
Na to, že se během léta recykluje řada televizních pořadů, jsme si už tak trochu zvykli. Lehkost, s jakou se vracíme o 30 až 50 let zpět, je však poněkud zarážející.
Retro se v domácím podání netýká pouze televizního vysílání. Obdobné vzpomínání vládne také rozhlasovému éteru. Některé stanice, jako je třeba „pohodové české“ Rádio Blaník, díky tomu úspěšně fungují už několik desetiletí. Interpreti, jako například Lucie Bílá, Helena Vondráčková, Waldemar Matuška či Michal David tu mají svoje nezastupitelné místo.
Vedle středního proudu sentiment ovládl rovněž jeho protipól, tedy rockery. Svědčí o tom životaschopnost takových projektů jako jsou Radio Beat či Rock Radio. Láďa Křížek, Iron Maiden nebo AC/DC jako by se zrovna narodili a razili si právě cestu na vrchol těžkotonážních hitparád.
Normalizační styl
Důraz na doby minulé v zemích českých zapustil tak silné kořeny, že se jich jen těžko zbavujeme. Své o tom ví i naši fotbalisté, kteří svým bojácným defenzivním stylem připomínajícím 90. léta na mistrovství světa udivili nejen sportovní experty, ale i fanoušky po celém světě. Právem se zařadili mezi nejhorší týmy turnaje. Mnohem úspěšněji se přitom dařilo týmům, kterým jsme se před několika lety vysmívali. Kdo by si pomyslel, že fotbalisté Kapverd, Bosny a Hercegoviny nebo Jihoafrické republiky na tom budou nakonec o mnoho lépe.
Ani politika se popisovanému trendu nevyhýbá. Téměř nikomu v této zemi nepřijde divné, že Andrej Babiš už 15 let pořád dokola opakuje, že nikdy nechtěl jít do politiky a že je to pro něho pouze a především oběť. Téměř každý si již také zvykl na jeho mluvu, která občas připomíná vysmívaný projev Miloše Jakeše z Červeného Hrádku v červenci roku 1989, jenž předcházel Sametové revoluci.
Babiš přitom není rozhodně sám. Tomio Okamury z SPD chce zamířit do Číny. Zavítat má nejen do Pekingu, ale také do Šanghaje, Chang-čou či Čcheng-tu. Oficiální návštěva prý zahrne také jednání s vedením Všečínského shromáždění lidových zástupců. V plánu je dále údajně i listopadová návštěva Vietnamu a Indonésie. Nepřipomíná vám to naše komunistické delegace, které obrážely své spojence, aby je podpořily v nastoupené cestě a ubezpečily, že u nás mají zastání?
Stále opakujeme, že „to nejde“
Vlak nám ujíždí třeba také v energetice. Odmítání obnovitelných zdrojů způsobilo, že jsme nyní z hlediska jejich podílu na výrobě elektřiny se sedmnácti procenty poslední zemí Evropské unie. V Evropě jsou na tom hůř už jen Moldavsko, Kosovo a Bělorusko. Namísto toho, abychom se posunuli dopředu, rozjeli vládní politici spolu s dezinformátory masivní kampaň proti větrným elektrárnám.
Vedoucí programu Energie v Greenpeace International Jan Beránek ve svém internetovém příspěvku popsal české nahlížení na svět jednoznačně. Upozornil, že argumenty o tom, proč obnovitelné zdroje nefungují a podkopávají konkurenceschopnost jsou ve skutečnosti mylné. V opačném případě, jak uvádí, budeme „lpět na tom, že všichni kolem v Evropě, ale třeba i v USA a v Číně, jsou hlupáci podléhající zeleným bludům, zatímco my Češi jsme géniové, kteří to celé prohlédli“. Jakou cestu si vybereme? Zatím vyhrává bohužel retro … .
Zdroje: autorský článek, ČT, Tatabojs, Deník referendum
