Mám se dobře. A právě to mě poslední dobou trochu tíží. Zatímco já řeším sazbu hypotéky, fixaci nebo cenu metru čtverečního, až 3,4 miliardy lidí na světě nemají adekvátní bydlení. 117,8 milionu lidí bylo nuceno opustit svůj domov a v některých zemích není samozřejmostí ani fungující banka nebo doklad totožnosti. Začala jsem proto přemýšlet, co vlastně znamená mít možnost si hypotéku vzít a proč je to mnohem větší luxus, než si připouštíme.
Představuji si takovou tu anonymní podpůrnou skupinu. Sedíme v kruhu na plastových židlích a je nás tak deset. Uprostřed je stoleček s vodou a kávou, kterou nikdo nepije.
Asi bych měla začít, říkám si.
„Ahoj, jmenuji se Bára a mám blbou náladu.“
„Ahoj Báro.“
„Mám ji proto, že poslední dobou hodně řeším, jak se mám.“
Chvíli je ticho.
„A máte se špatně?“, zeptá se někdo naproti mně.
„Právě že ne. A to je možná celý můj problém.“
Nejde o to, že bych se chtěla mít líp. Jde o to, že bych si přála, aby se tak měli i ostatní.
A co vás na tom přesně trápí?
Asi to, že čím víc se dívám kolem sebe, tím méně samozřejmý mi připadá svět, ve kterém žiju. Mám střechu nad hlavou. Když mi přijde výplata, objeví se na bankovním účtu. Když chci koupit nemovitost, můžu se začít rozčilovat nad cenou za metr čtvereční. Když potřebuji hypotéku, řeším úrok, fixaci, LTV a to, jestli je lepší sazba 4,7 nebo 4,9 procenta. Pořád někdo volá a něco nabízí. Nabízí mi možnosti, kterých mám milion.
Takže vás trápí hypotéky?
Ne. A vlastně ano.
Zabývám se hypotékami a bydlením. Píšu o nich, zajímám se, jak je to ve světě a hodně o nich přemýšlím. Čím dál víc mi dochází, jak zvláštní produkt hypotéka je. Banka vám půjčí peníze na dvacet nebo třicet let. Tím říká, že věří, že budete existovat vy. Že bude existovat váš příjem. Že bude fungovat banka. Že bude fungovat katastr. Že stát bude respektovat vlastnictví. Že dům půjde pojistit a až se jednou něco stane, že vám škodu zaplatí.
A hlavně že dům, na který vám právě půjčila několik milionů, bude za dvacet nebo třicet let pořád stát. Hypotéka není jen půjčka. Je to dlouhodobá sázka na to, že svět bude dál alespoň nějak podobně fungovat. A přesně tahle myšlenka mě poslední dobou trochu děsí.
A máte pro ten strach nějaký konkrétní důvod?
Mám jich asi 3,4 miliardy.
Podle nejnovějšího World Cities Report 2026 od UN-Habitat se nějaká forma neadekvátního bydlení může týkat až 3,4 miliardy lidí. To neznamená že jsou 3,4 miliardy lidí bez střechy nad hlavou. Jde o mnohem širší problém. Jde o nejisté bydlení, přeplněné domácnosti, nebezpečné stavby, nedostatek základních služeb nebo bydlení, které je ekonomicky neúnosné. Nebo co třeba slumy a neformální obydlí, ve kterých žije podle OSN kolem 1,16 miliardy lidí. To je 24,8 procenta městské populace, tedy téměř každý čtvrtý obyvatel měst. A nebo pak stejná statistika uvádí, že více než 300 milionů lidí zažívá absolutní bezdomovectví.
Globální nedostatek bydlení se mezi lety 2010 a 2023 zvýšil z přibližně 201 milionů na 269 milionů bytových jednotek. Takže když u nás mluvíme o bytové krizi, mluvíme o skutečném problému. Jen zkrátka existuje ještě několik dalších pater té samé krize.
My řešíme, jestli na byt dosáhneme. Jinde se řeší, jestli je vůbec kam jít. Někteří lidé na této planetě musí nejdříve prokázat, že vůbec existují, aby se s nimi někdo bavil.
Sledujete moc zprávy
Možná. Jenže na konci roku 2025 bylo podle UNHCR na světě přibližně 117,8 milionu nuceně vysídlených lidí. Zhruba 45 milionů z nich byly děti, tedy 38 %. A to není jedno město nebo jeden stát. Je to téměř 11 Českých republik lidí, kteří museli opustit svůj domov kvůli válce, násilí, pronásledování nebo porušování lidských práv.
Do toho čtu zprávu Světové meteorologické organizace, podle které byly roky 2015 až 2025 jedenácti nejteplejšími roky v historii měření. Rok 2025 byl přibližně o 1,43 stupně Celsia teplejší než průměr období 1850-1900.
A pak otevřu Instagram. Někdo mi pořád ukazuje recepty. Někdo kabelky. Někdo mrtvé město po bombardování. Někdo pět triků, jak být produktivnější. Problém možná není v tom, že se ve světě děje příliš mnoho věcí. Děly se vždycky, ale já je všechny nechci mít v hlavě. Nechci v hlavě nosit všechna ta čísla.
A kolik stojí hypotéka v zemi, kde se válčí?
Začala jsem Ukrajinou a překvapilo mě to.
V českých bankách byla v červenci průměrná skutečně sjednaná sazba nové hypotéky kolem 4,9 procenta. Banky a stavební spořitelny během měsíce poskytly 6 706 nových hypoték za 30,8 miliardy korun.
Ukrajinský státem podporovaný program eOselia přitom umožňuje některým skupinám získat hypotéku za 3 procenta, dalším za 7 procent. Maximální splatnost je 20 let.
Takže čistě na papíře může mít například člověk z některé zvýhodněné skupiny na Ukrajině levnější hypotéku než člověk v Praze. To samozřejmě neznamená, že mají Ukrajinci levné hypotéky. Právě naopak. Více než 96 procent nových ukrajinských hypoték stojí na státní podpoře. Normální tržní hypoteční systém je válkou zásadně omezený. A k 31. prosinci 2025 bylo podle společného hodnocení ukrajinské vlády, Světové banky, Evropské komise a OSN 14 procent ukrajinského bytového fondu poškozeno nebo zničeno. Dopadlo to na více než tří miliony domácností.
A hypotéka v Gaze?
Ta otázka je divná, to asi cítíte ne? Před válkou fungovalo v Gaze 56 bankovních poboček. Podle hodnocení Světové banky bylo 43 zničeno a dalších 12 poškozeno. Hlavním tématem není cena hypotéky. Problém je, jestli máte fungující banku. Jestli existuje nemovitost, kterou můžete zastavit. Jestli existují dokumenty. Jestli má cenu řešit, co bude za třicet let, když nevíte, co bude zítra.
A potom jsem narazila na Jižní Súdán. Podle Světové banky tam téměř 90 procent obyvatel nemá státem uznávaný doklad totožnosti. My řešíme scoring. Někdo jiný nejdřív musí dokázat, že vůbec existuje.
Ale to jsou extrémní příklady
Jsou. A rozhodně nechci sklouznout k větě: „Tak si nestěžujte, protože někdo se má hůř.“ Člověku s pražským platem nepomůže při splácení hypotéky informace, že někdo v Jižním Súdánu nemá občanku. A rodině, která nedosáhne na vlastní bydlení, její problém nezmizí jen proto, že existují ještě horší problémy. Všechny problémy jsou stejně hrozné, pokud to tak cítíte a ovlivňuje to váš život.
Hypotéka může domácnosti ukrojit obrovskou část příjmů. A dostupnost bydlení je legitimní ekonomické i politické téma. Mně jde ale o něco jiného. O perspektivu.
Takže se vlastně máte dobře?
Ano. A to je možná část mého problému. Mám se dobře a čím dál víc si uvědomuju, kolik institucí, lidí a neviditelných systémů musí každý den fungovat, abych se dobře mít mohla.
Na světě přitom stále žije přibližně 1,3 miliardy dospělých bez finančního účtu. Zajímavé je, že asi 900 milionů z nich vlastní mobilní telefon a kolem 530 milionů dokonce smartphone. Takže část světa už drží v ruce stejný přístroj jako já. Jen přes něj nemůže otevřít bankovní aplikaci, protože žádný účet nemá.
Já přes něj sleduju válku, oteplování, volby, požáry, povodně, a pak se divím, že mám blbou náladu.
Tak proč ty sociální sítě prostě nevypnete?
Udělám to. Ne proto, že nechci vědět, co se děje ve světě. A už vůbec ne proto, že bych věřila, že když něco nevidím, přestane to existovat. Spíš přemýšlím, jestli člověk neztratí citlivost, protože vidí příliš mnoho.
Sto sedmnáct milionů vysídlených lidí.
Tři sta milionů lidí bez domova.
Tři celé čtyři miliardy lidí s problémy s adekvátním bydlením.
Čtrnáct procent poškozeného nebo zničeného bydlení na Ukrajině.
Čtyřicet tři zničených bankovních poboček v Gaze.
Devadesát procent lidí bez uznávaného dokladu totožnosti v Jižním Súdánu.
A pak zase prstem nahoru. Další video.
Stop
Vypnu to a popřemýšlím, která čísla jsou jen další čísla na displeji a která by nás měla přimět ten displej zase na chvíli odložit.
A mimochodem, až příště budu s někým řešit, že hypotéka za pět procent je drahá, pořád mu řeknu, že je drahá. A tu větu, že by si ji měl vzít hned, jakoukoliv a kdekoliv, dokud může a není to zakázané, si raději nechám do našeho podpůrného kroužku. Protože hypotéku si samozřejmě nemá člověk brát jakoukoliv a za každou cenu. Jenže co když je pravý čas a je potřeba využít doby, kdy se můžeme ještě o výši sazeb mezi sebou hádat?
Zdroje: autorský text, komentář, UN-Habitat, United Nations Statistics Division, UNHCR, World Meteorological Organization, Česká bankovní asociace, eOselia, National Bank of Ukraine, World Bank
