Strojní inženýr, manažer, fyzik a politik – to vše v sobě kloubí devětatřicetiletý Adam Scheinherr, který v letošních volbách kandiduje na pražského primátora. Setkáváme se před Františkánskou zahradou, kam za námi přijíždí na kole. V minulosti působil jako náměstek primátora pro oblast dopravy, od roku 2024 je předsedou strany PRAHA SOBĚ. Jak by podle něj měla Praha vypadat za pět let? Jak hodnotí zkušenost z minulého povolání, kdy převážel jaderný materiál v Gruzii a Nigérii? Jakými kroky by zlepšil dostupnost bydlení v Praze a co si myslí o narůstajícím počtu cyklostezek?
My se právě teď nacházíme ve Františkánské zahradě. Máte k tomuto místu nějaký vztah? Co se vám tady líbí?
Je to taková oáza klidu v centru města, hned u Václaváku. Zároveň jedno z mála míst, kde je zeleň tady v centru. A zároveň ho mnohokrát využívám, když někam pospíchám v centru města, takže si tu snadno zkrátím cestu. Protože se nacházíme ve vnitrobloku mezi Václavským náměstím a Jungmannovou ulicí.
Na vás je zajímavé, že vy kombinujete politiku a fyziku. Vy jste dokonce převážel jaderný materiál, a to v Gruzii a Nigérii. Co to vlastně obnáší?
Je to obrovská zodpovědnost. Vlastně cokoliv uděláte, tak musíte mít propočteno a musíte vědět, co děláte. V podstatě jakýkoliv pohyb rukou. A mně to dávalo hrozně moc, protože to samozřejmě bylo hrozně zajímavé zaměstnání. Ale zároveň to bylo s nějakým cílem – za snížení jaderné hrozby. Takže jsem byl hrozně rád, že dělám něco, co má dobré pozadí.
Když ještě navážeme na tu předchozí otázku, víte vy sám, co vlastně obnáší výroba atomové bomby?
Tak sám bych ji nedokázal vyrobit, ale obecně se v tom orientuju.
Co je podle vás větší adrenalin? Jestli pracovat s jaderným materiálem, nebo politika tady v Praze?
Asi je větší adrenalin převážet jaderný materiál. Ale tady je to podle mě více o stresu.
A mají tyto dvě oblasti něco společného?
V obou dvou zaměstnáních je člověk neuvěřitelně vytížený a pod tlakem. A v podstatě v tomto je to i taková dobrá průprava.
Pojďme se ještě teda pobavit o Praze. Když se řekne Praha, co se vám vybaví jako první a co máte na Praze vlastně nejradši?
Když se řekne Praha, tak mě opravdu zahřeje srdíčko. Jsem si vědom toho pražského panorama. Naše největší metropole, krásná stověžatá Praha, která má v sobě a v každé ulici nějaký příběh. Zvlášť když jsme tady v centru města, takže nějakou historii. A vlastně i proto jsem se tady v naší Praze vrhnul do politiky. Že jsem se zajímal o své okolí a o to, co se tady děje. A chtěl jsem přispět k tomu, aby se Praha proměňovala po vzoru západních metropolí. Co se týká rekonstrukcí ulic, návratu stromů a třeba i kultury, sociálních věcí a tak dále.
Vy osobně žijete na Praze 7, co vám tam osobně v této čtvrti vyhovuje?
Je to blízko řeky a řeka je vlastně dar našeho města. Takže to mám hrozně rád. Zároveň tam mám všechno dostupné. A kdykoliv jdu za kulturou, tak si snadno dojedu po celém městě. Je tam i nádraží, je tam linka metra a jsou tam dostupné školky, protože radnice na Praze 7 se stará. A tak celkově tam jsem spokojený.
Je tam něco, co byste naopak změnil?
Myslím si, že spoustu ulic si tam zaslouží rekonstrukci a návrat stromů. Zároveň tam prochází magistrála, která tvoří spoustu tranzitní dopravy.
Pamatujete si svůj vůbec první pražský byt? Jak tehdy vypadal a jak se proměnila vaše představa o dobrém bydlení v čase?
To jsem bydlel s kamarády, ještě na Praze 4. Tak bylo asi běžné, že když člověk studuje nebo začíná pracovat, tak má spolubydlení. Teď žiju s ženou a se synem, tak už máme svůj byt, který splácíme hypotékou. A tehdy teda rozhodně nebyly tak drahé nájmy ani byty na koupi. Dnes se situace vlastně neuvěřitelně proměnila. Po roce 2014–2015 začaly ceny strmě narůstat.
To je další téma, které otevřu. Protože Praha je dnes městem, kde si lidé sice mohou dovolit pracovat, ale už netřeba bydlet. V čem podle vás Praha udělala v téhle oblasti chybu za poslední roky?
Praha v 90. letech měla 200 tisíc svých bytů, které hlavně za éry ODS rozprodala. A tím vlastně Praha jako město nemá vůbec své kapacity, aby měla byty pro potřebné profese, pro sociální účely, pro handicapované a další. Zároveň zaspala v tom, aby si vlastní kapacity budovala nebo stavěla. A zároveň jsme měli tak složitý územní plán, který v podstatě pro každou novou výstavbu vyžadoval změnu. Za různých politiků byly zbržďovány a trvaly třeba 4 až 8 let, což je vlastně neskutečná doba. Během toho ani nemůžete připravovat tu samotnou stavbu, samotný projekt a čekáte jenom na jedno razítko, až to tady schválí zastupitelstvo.
Má teda Praha spíš stavět dostupné nájemní bydlení, nebo se soustředit na to, aby vytvořila dobré podmínky pro developery?
Rozhodně obojí. Musíme stavět, klidně si můžeme i nakupovat od developerů sami, ale my ten trh samotný nezachráníme. Můj cíl je, abychom stavěli 500 bytů ročně, ale Praha potřebuje okolo 10 tisíc bytů ročně. To znamená, že 9,5 tisíce bude zbývat na developery.
V ideálním případě, jak velkou část těch nových bytů by měla patřit městu?
No právě něco okolo těch 500 z 10 tisíc, takže to máme 5 %.
Když se podíváme do budoucnosti, jak by podle vás Praha měla vypadat třeba za 10 let, aby se v ní dobře žilo člověku, který třeba plánuje se tady usadit a založit v Praze rodinu?
Představuji si, že Praha bude mít okolo 10 % bytového fondu. Každá ulice v sobě bude mít zasazené nové stromořadí. Tak, aby nám v létě stromy mohly pomoci ochladit ulice, a to až třeba o 6 °C letos v létě. Když bylo třeba 41 °C a najednou máte 35 °C, tak je to vlastně obrovský rozdíl. Zároveň se začne budovat i pátá linka metra, okružní metro O. Což bude první linka metra, která nebude radiálně přicházet do centra města, ale bude obsluhovat městské části okolo centra města a tím vlastně získáme nový rychlý způsob dopravy.
A zároveň doufám, že stát bude stavět vysokorychlostní tratě a staneme se jednou ze skutečných evropských metropolí a že nás vlaky nebudou objíždět, ale budou sem zajíždět. A já si myslím, že na všechny tyto projekty nemusíme chodit daleko. Stačí se rozhlídnout po městech jako Vídeň, Curych, Barcelona a čerpat tam inspiraci a odtamtud si ty projekty vlastně kopírovat. Já vždycky říkám, že jsme tak 10 až 15 let pozadu od těchto metropolí a nemusíme nic vymýšlet a stačí si brát to dobré.
Ještě když se trochu vrátím, spoustu lidí se stěhuje do Prahy za prací. Tak se nabízí otázka, co kdyby se některé velké, důležité instituce přesunuly do jiného města než do Prahy?
Myslím, že to o tom příliš není. Dnes už některé instituce sídlí v Brně. V Jihlavě je dokonce energetický úřad. Ale spíš si myslím, že hrozně moc pomůže třeba stavba vysokorychlostních tratí. Tím lidé budou moci bydlet třeba v Pardubicích a najednou sem dojedete během patnácti minut. A ty vzdálenosti se neuvěřitelně promění. Takže vy si budete moci bydlet třeba v jiném krajském městě a dojíždět sem za prací. Spíše je to o tom poskytnout tu infrastrukturu, aby občané mohli být snadno mobilní, aby byla rychlá, komfortní, pohodlná, byla klimatizovaná a tak dále.
Vy už jste tady nakousnul spoustu kroků ke zlepšení situace v Praze. Každopádně, kdybyste měl jako primátor udělat jednu jedinou věc, která by měla v příštích pěti letech zlepšit právě dostupnost bydlení, kterou byste vybral? Která by to byla?
Tak metro O. Sice to není na následujících pět let, ale metro O má obsloužit právě všechna rozvojová území od severu přes východ až jih města. A tím vlastně podpoří výstavbu v těchto územích. A některá z nich jsou v rukou developerů, ale tam třeba je území Bohdalec, Letňany, kde naopak má stavět město, má pozemky a tam má bydlet až 25 tisíc lidí.
Vy jste říkal, že Praha je zhruba 10–15 let pozadu oproti jiným metropolím. Dá se tedy dnes Praha považovat už za smart city, nebo tam ještě úplně nejsme?
Zrovna tady si myslím, že máme hodně co dotáhnout. V nás dokonce v tomto předběhlo Brno a já si myslím, že Praha vzhledem k tomu, kolik je tady vysokých škol, výzkumných ústavů a zároveň různých firem, má na to se skutečně stát inovačním hubem Evropy. Ale musíme to ze strany Prahy taky podpořit. Podpořit spolupráci mezi Prahou a univerzitami a zároveň propojit je se soukromým sektorem, dát jim k tomu zázemí. Hodně se teď mluví o přestavbě strahovských kolejí. Město tam má také pozemky, má tam strahovský stadion. Já bych to nějakým způsobem vše propojil a využili ten stadion. Dlouho jsme vlastně nevěděli, co s ním, a tady je příležitost, aby tam bylo zázemí pro inovační hub. Zároveň se tam může odehrávat kultura, sport a všechno zmixovat dohromady.
My jsme zmínili, že vy žijete na Praze 7. Ve které pražské čtvrti byste dnes doporučil člověku hledat bydlení, když pomineme právě Prahu 7? A proč?
Každá čtvrť má určitě něco do sebe. Když teď při kontaktních kampaních objíždím celé město se svým autobusem, tak minulý víkend jsem byl třeba v Dolních Počernicích a tam vlastně máte, řekl bych, oázu klidu. Lidé tam žijí v rodinných domech. A z Dolních Počernic snadno dojedete vlakem až do centra města za pár minut. Takže třeba teď jsem inspirovaný Dolními Počernicemi, kde bude probíhat nová výstavba. I město tam bude stavět své městské domy. Takže doporučuji.
Vy jste s námi dneska přijel na kole. Cyklistika je taky v poslední době velkým tématem v Praze. Moje otázka je, jestli tady není až moc cyklostezek? Nevyžaduje ta situace nějaké řešení?
Tak nejlépe je budovat oddělenou infrastrukturu od aut i od chodců – tak, aby se cyklisté nepletli. Ale jsme historické město a obzvlášť i v centru města jsou ulice příliš úzké, abychom tam zvládli dostat všechny módy dopravy. A myslím si, že naopak cykloinfrastruktury má přibývat, aby ten, kdo chce, jel na kole a aby mohl jet tam, kam chce, bezpečně. A to se dnes v Praze bohužel nedá. A v tomto jsme třeba zase za těmi západními metropolemi.
Vy jste v internetovém projektu s názvem CzeXperiment s lidmi, kteří věří v plochou zemi. Co vás tato debata naučila o lidech, co třeba můžete aplikovat v politice?
Naučila mě, že když je někdo přesvědčený o své pravdě, tak ho velmi těžko i argumenty přesvědčíte. A to se odehrává dnes a denně v politice. A s tím, jak ubývá ještě významu nebo návštěvnosti klasických médií a spoustu lidí čerpá informace pouze ze sociálních médií od svých oblíbených profilů, tak si myslím, že tato schopnost dezinformací se mnohem usnadnila a je pro mě až trochu nebezpečná.
Tak děkujeme za rozhovor.
Já také moc děkuju.
Zdroj: autorské dotazování
