Existují společnosti, kde je právě intimní život jakousi „přípravou“ na manželství a kde se mladí učí o vztazích ještě dávno předtím, než řeknou své ano.
V různých částech světa se na lásku, vztahy a sexualitu dívají úplně odlišně. To, co je pro jedny přirozené, může být pro jiné nepřijatelné. Kultura, tradice i způsob života totiž formují pohled na intimitu více, než si často uvědomujeme. Pokud bychom měli ukázat dva extrémy, existují místa, kde je sex vnímán jako běžná součást života - a jinde zase jako něco hříšného, co je třeba potlačovat.
Jedním z nejvýraznějších příkladů té první skupiny je indický kmen Muria. Jejich přístup k sexualitě je natolik otevřený, že by ho mnozí označili za šokující. Na druhé straně světa však existují komunity, kde se o sexu nemluví vůbec a kde je i obyčejný fyzický kontakt považován za problém. Právě tento kontrast ukazuje, jak rozdílná mohou být pravidla toho, co považujeme za „normální“.
Ghotul: místo, kde se z dětí stávají dospělí
V srdci Indie, v oblasti Bastar, funguje už po generace systém nazývaný ghotul. Jak uvádí encyklopedický zdroj Wikipedia, jde o společnou ubytovnu pro svobodné chlapce a dívky, která je centrem jejich společenského i kulturního života.
V jistém smyslu jde o předmanželskou „školu života“, která připravuje mladé na budoucí manželství mnohem praktičtěji než jakákoli teorie, píše News18.
Chlapci přicházejí s rohožemi na spaní, hudebními nástroji či drobnostmi každodenního života, usazují se kolem ohně a postupně se k nim přidávají dívky. Do ghotulu přicházejí děti už ve věku přibližně 10 až 12 let. Dívky se v tomto prostředí označují jako Motiari a chlapci jako Chelik. Tráví tam večery i noci, společně vaří, pracují, povídají si, zpívají a tančí. Mnohé z těchto aktivit mají jemný, ale jasně čitelný erotický podtext, například tradiční tance, při nichž se chlapci pohybují v kruhu a dívky mezi nimi ladně procházejí. Atmosféra bývá uvolněná, plná energie a přirozeně směřuje k vytváření vztahů mezi chlapci a dívkami.
Po příchodu do ghotulu si mladí nesmí ponechat jméno, které dostali při narození. Volí si nové, které používají během svého působení v této komunitě. Dospívající zde vedou poměrně volný intimní život, zároveň se však musí řídit jasně stanovenými pravidly.
To, co je pro západní svět nepředstavitelné, je pro ně naprosto běžné, intimita není tabu, ale součást výchovy. Mladí lidé se učí nejen emocionálním vazbám, ale i fyzické blízkosti, a to bez pocitu studu či viny. Pro Murie je sex stejně běžný jako jídlo či spánek a neodděluje se od každodenního života. Právě proto se u nich téměř nevyskytuje žárlivost ani majetnické chování ve vztazích.
Někteří antropologové popisují ghotul jako jakousi „živou univerzitu“. Neexistují zde učebnice ani testy, ale učí se tu život v jeho nejpřirozenější podobě. Zajímavé je, že studenti jsou zároveň učiteli - zkušenosti si předávají navzájem.
Po náročném dni se mladí setkávají u ohně, diskutují, žertují, tančí a zpívají. Součástí večera je i kontrola povinností - kdo nesplní své úkoly, může být potrestán. Ghotul tedy není jen o volnosti, ale také o disciplíně a odpovědnosti.
A ano, patří sem i sex. Ne jako zakázané ovoce, ale jako přirozená věc. Místní totiž nerozlišují mezi láskou a fyzickým kontaktem tak, jak je to běžné jinde. Pro ně jde o základní lidskou potřebu.
Pravidla, která brání žárlivosti
I když to může působit jako chaos, ghotul funguje podle jasných pravidel.
Jak noc postupuje, mladí se začínají párovat. Nejde však o spontánní rozhodnutí bez pravidel. Nad celým procesem dohlížejí vůdci, mužský Siredar a ženská Belosa -, kteří zajišťují, aby měl každý stejnou šanci.
V minulosti existovaly dvě formy – jedna umožňovala vytváření stabilních párů směřujících k manželství, druhá naopak podporovala střídání partnerů.
V modernější podobě platí, že žádný pár nesmí zůstat spolu déle než sedm nocí. Partneři se mají střídat, aby každý získal různé zkušenosti. Cílem není promiskuita, ale odstranění žárlivosti a pocitu vlastnictví.
Každý člen komunity má stejnou šanci zapojit se. Dokonce i ti, kteří by podle běžných standardů nebyli považováni za atraktivní, nejsou vynecháváni. Tento systém vytváří prostředí, kde se budují sympatie, respekt a rovnost mezi pohlavími. Zároveň se důsledně dbá na to, aby nedošlo k otěhotnění před dosažením dospělosti. Pokud by k tomu přece jen došlo, dívka musí ghotul okamžitě opustit a vrátit se ke své rodině.
Zajímavostí je i symbolika výběru partnera. V některých případech chlapec vyjádří zájem tím, že dívce vloží květ do vlasů – vždy však pouze s jejím souhlasem. Taková gesta ukazují, že i v prostředí velké svobody existují jasná pravidla respektu.
Jak upozorňují antropologické výzkumy, právě to, že si mladí „odžijí“ zkušenosti ještě před svatbou, vede ke stabilnějším manželstvím a nižšímu výskytu nevěry, informuje portál Nature.com.
Tradice, kterou chrání legenda
Tato tradice má hluboké kořeny v mytologii. Podle legendy stojí za jejím vznikem božstvo Lingo Pen, ochránce lásky a zakladatel ghotulu. Říká se, že byl vynikajícím hudebníkem a učil mladé chlapce hrát na bubny. V komunitě Muria dodnes platí přesvědčení, že dobrý bubeník je zároveň dobrým milencem. Lingo Pen zároveň chrání ghotul před zlými silami - věří se, že v jeho prostoru nemá hřích ani zlo místo.
Zajímavé je, že ghotul není jen místem zábavy. Mladí lidé zde mají i povinnosti – starají se o chod komunity, učí se disciplíně a soužití. Během večerů se kontroluje, zda splnili své úkoly, a v případě selhání následují tresty. Tento systém tak není jen o volnosti, ale i o odpovědnosti, informuje Dokumen PUB.
Proč to funguje?
I když se to může zdát zvláštní, tento přístup přináší konkrétní výsledky. V komunitě Muria je podle pozorování nízká míra žárlivosti, partnerských konfliktů či sexuálního násilí. Mladí lidé vstupují do manželství s reálnými zkušenostmi, bez iluzí a bez potřeby hledat „něco víc“ mimo vztah.
Samozřejmě, ne všichni s tímto systémem souhlasí. Zejména mladší, vzdělanější členové kmene ho začínají zpochybňovat a poukazují na to, že moderní svět přináší jiné hodnoty. Přesto tradice přetrvává a stále tvoří základ jejich společnosti.
Úplný opak: když je sex až po svatbě problém
Na opačném konci spektra stojí například komunita Inis Beag v Irsku. Jak uvádí portál Refresher, sex byl v této společnosti vnímán jako něco nečistého.
Tělo bylo tabu, intimita potlačovaná a jakýkoli fyzický kontakt přísně kontrolovaný. Děti vyrůstaly bez sexuální výchovy, rodiče před nimi skrývali svá těla a i běžné úkony, jako převlékání či hygiena, probíhaly v maximálním utajení. Dokonce i péče o děti byla přizpůsobena tomuto přístupu – koupání probíhalo minimálně, aby se předešlo „nevhodnému“ kontaktu s tělem. Projev náklonnosti mezi mužem a ženou prakticky neexistoval.
Manželství bez lásky a bez vášně
Vztahy na Inis Beag byly zcela odlišné od těch v ghotulu. O manželstvích rozhodovali rodiče a city nehrály roli. Sex byl povolen až po svatbě, ale i tehdy šlo spíše o povinnost než o potěšení. Pro ženy znamenalo odmítnutí manžela vážný hřích. Intimita byla rychlá, chladná a bez emocí. Neexistovala předehra ani otevřená komunikace. Výsledkem byla frustrace, potlačené emoce a často i psychické problémy. Mnozí lidé se dokonce nikdy neoženili ani nevdali a celý život prožili v celibátu. Nedostatek vzdělání o sexualitě měl výrazný dopad na celou komunitu – od problémů ve vztazích až po sociální napětí.
Dva extrémy, jeden svět
Příběh kmene Muria a komunity Inis Beag ukazuje dva zcela odlišné přístupy k téže věci. Na jedné straně stojí otevřenost, svoboda a přirozenost. Na druhé potlačování, strach a přísná pravidla. Ani jeden z těchto modelů není univerzální. Jejich srovnání však odhaluje, jak silné jsou kulturní rozdíly a jak výrazně ovlivňují naše vnímání lásky, těla i manželství. Možná právě proto je pohled na tyto komunity tak fascinující ... ukazuje, že to, co považujeme za samozřejmé, je jinde úplně jiné. A že hranice mezi „normálním“ a „nepředstavitelným“ je často jen otázkou perspektivy.
Zdroj: autorský text, Refresher, Wikipedia, News18, The Tribun, eHRAF (Yale), Tribal Populations and Cultures of the Indian Subcontinent, Nature
