Dostanete se tam nejen autem a MHD, ale také přívozem a každý, kdo chce v Praze žít ve čtvrti, která připomíná jeden velký městský park, ten už nejspíš ví, kam se jede. Směr Troja, přesně tam, kde se nedávno zabydlela i Helena.
Procházkový ráj
Setkání s Helenou je trochu hektické, téměř nepřetržitě je v klusu. Před sebou navíc tlačí kočárek, ale rozhodně nevypadá, že by si chtěla někam sednout a povídat si u kafe. „Na tohle já nejsem, já potřebuju chodit, a hlavně se koukněte, tady jsou na to opravdu výborné podmínky,“ mávne rukou za hlavu a ukazuje na zámek Troja. „Škoda, že je teď zima a nemají v zahradách tak dlouho otevřeno, naštěstí je tady zoo a tam se můžu procházet celoročně,“ libuje si akční mladá žena, která se už pár měsíců považuje za hrdou obyvatelku pražské Troji. Než se stihneme začít bavit o tom, jak se jí tu žije, přijde Helena s dalším nápadem, co můžeme podniknout. „Pojďme na vilovou procházku!“ navrhne oblíbenou trasu.
„Ještě je nemám prozkoumané všechny, na to tu bydlím krátce, ale zatím u mě vede Schückova vila,“ říká. Funkcionalistická stavba s osobitým rázem, která se kdysi stala domovem prezidenta Gustava Husáka a v současné době je využívána jako rezidence Korejské republiky, Helenu přiměje na moment se zastavit a zamyslet. „Troja je v tomhle neuvěřitelně pestrá, jsou zde vilky z první republiky i ty ultra moderní stavby,“ připomíná. Má pravdu, hlavně co dům, to originál a vlastní příběh.
Najdete zde na první pohled „obyčejný“ domeček, který si svépomocí postavil slavný atlet Emil Zátopek, a o kus dál už na vás vykouknou okázalé a mnohdy i trochu bizardní milionářské vily – třeba ta, kterou si nechal vystavět vlivný úředník a král podsvětí 70. a 80. let minulého století, JUDr. Jan Urbánek. Přesně ten, který je v Kmentově knize Kmotr Mrázek popisován jako muž, jehož „hvězda vyšla na veksláckém nebi po několika velmi úspěšných akcích s pracovníky diplomatického sboru Sovětského svazu.“ Pak se zase můžete trochu „uklidnit“ při kochání se místem, kde až do své smrti žila režisérka Věra Chytilová. Ve své době luxusní nemovitost zasazenou do svažitého terénu obývala umělkyně s vlastními i manželovými rodiči a také při budování přikládala ruku k dílu. „To je mi sympatické, také jsme trochu rekonstruovali a já pomáhala,“ usmívá se Helena a při té příležitosti prozradí, proč si vlastně pro život v Praze vybrala s manželem Troju.
Samá voda
„Můj manžel je rodilý Pražák, vyrůstal nedaleko Karlova mostu. Tomu je těžké konkurovat. Ale s malým dítětem to prostě v centru není ono. My s malou pořád někde couráme, jen tak bezcílně nebo na hřiště, ale prodírat se u toho každý den davy motajících se turistů prostě nechcete. Takže jsem si doma vydupala stěhování,“ vysvětluje. Novou lokalitu hledali ale poměrně dlouho a nemohli se dohodnout.
„To, že má můj muž slabost pro vodní sporty, nás ve finále přivedlo právě do této čtvrti. Trojský kanál manžela přesvědčil, už se těší na modernizaci,“ připomíná Helena mimoděk i jednu z místních rarit. Troja je přímo symbolem českého vodního slalomu a aktuálně se hodně mluví o projektu s názvem Park vodních sportů Praha. S jeho budováním by se mělo začít v roce 2026, dokončen, pokud půjde vše dle plánu, by měl být v roce 2028.
„Zdaleka nejde jen o sportovní areál pro reprezentanty, ale o místo, které bude přístupné široké veřejnosti. Park vodních sportů Praha se stane pro Pražany prostorem, kde se potkává špičkový sport, volnočasová rekreace i příroda. Trénovat tu budou i složky záchranného systému,“
uvedl Petr Hlaváček, náměstek primátora hl. m. Prahy, v listopadovém časopisu městské části Praha Troja.
Utajený kus luxusu
„Myslím, že jsme zvolili dobré místo pro život. Je to těžké nějak popsat, ale když se rozhlédnu kolem, vnímám, že jsem daleko od městského hluku a chaosu. Přitom se ale necítím jako na periferii, do centra to taky není daleko. Je tu prostor a klid, ale určitě ne nuda,“ líčí Helena a přiznává, že si občas s mužem zajdou do Trojského pivovaru nebo do restaurace Salabka, byť se v okolí víc zajímá o dětské akce vhodné pro dceru. Nicméně nejraději je s ní stejně venku. „Baví mě Vltava, botanická zahrada i vinice, vlastně prakticky všechno. Je to tu tak nějak přirozeně zakomponované do terénu, na první pohled tahle místa nevypadají jako turistické atrakce, i když třeba jsou. Ale určitě je neobjeví tolik lidí jako Staromák,“ doufá Helena. Přece jen si chce kus toho elegantního zeleného ráje urvat jenom pro sebe, čemuž se nelze divit.
Zdroj: autorský text, vlastní dotazování, mctroja.cz
