Vládní koalice si už delší dobu brousí zuby na česká veřejnoprávní média a nejen na ně. Neustálými verbálními útoky se pak snaží poškodit i média soukromá. Nejde o první pokus o zkrocení ČT, která neslouží zájmům vládní garnitury. Historie se opakuje, ovšem v nových kulisách.
Absurdní drama se odehrálo na tiskové konferenci, v níž byl vládními představiteli představen záměr zrušit koncesionářské poplatky, z nichž jsou financována česká veřejnoprávní média.
Nesmyslnost celého záměru určitě nespočívá ani v záměru šetřit, který opakovaně ve zdůvodnění změny zazněl, ani v principu přesunu rozpočtování veřejnoprávních médií na státní rozpočet. Oboje je možné udělat i zcela logickými kroky. Pokud se však podíváme na celou akci v širších souvislostech, nelze se ubránit rýsování scénáře z absurdního dramatu.
Petr Pavel nechápe krásu absence smyslu
"Nedává smysl měnit to, co funguje", řekl k rušení televizních a rozhlasových poplatků prezident. Má samozřejmě pravdu. Ovšem tady je smyslem změny, aby to fungovat přestalo...“
vysvětlil na síti X komentátor Petr Honzejk. Jinými slovy: nesmysl se stává smyslem.
Prezident by se mu však divit nemusel. Hlásí se totiž k odkazu prvního prezidenta samostatné ČR Václava Havla, který se zapsal do dějin světové literatury právě svými absurdními dramaty.
Státní média pod kontrolou politiků se vládě můžou hodit. Podobně často fungují nejrůznější obecní zpravodajská média, která jsou placena z veřejných rozpočtů a v praxi pak fungují jako hlásné trouby politických reprezentací na té či oné radnici.
Krása absurdity však ležela v argumentu snahou šetřit. Zde by se dala brát široká inspirace i pro jiné aspekty veřejného života. Ušetřit by se dalo například na pražské MHD tím, že by byla zadarmo. Lidé by si přestali kupovat jízdenky, a tím by se nejen ušetřilo, ale také by to mohlo trochu odlehčit pražskému provozu.
Aby to nebylo příliš zadarmo, tak by se zrušila linka metra C, podobně jako se veřejnoprávním médiím ubere 1,5 miliardy korun. Proč jezdit céčkem, když můžu jezdit áčkem nebo béčkem?
Proč platit za MHD, když můžeme ušetřit tím, že pojedeme zadarmo?
Proč se vlastně za veřejnou MHD platí? Proč platíme za návštěvu veřejných bazénů? Proč neušetřit tím, že se tam nebude platit vstupné? Asi každý, kdo navštívil základní školu, ví, že i stát (tedy společenství jeho občanů) žije ze skutečných peněz. Když občané neposílají poplatky na televizi přímo, tak je posílají prostřednictvím daní, nebo přesněji řečeno prostřednictvím úvěru, který si na tento mimořádný náklad stát bere.
Z úvěru se pak platí úroky a tady naše absurdní drama kolem televize spěje ke své vrcholné nesmyslné pointě. Nutností zaplatit úroky z úvěru na provoz televize se ve skutečnosti nic neušetří, ale naopak prodraží.
Neprodraží se pak jenom na úrovni úvěru. Menší rozpočet povede k omezení vlastní tvorby televize a taky sportovních přenosů. Kdo si pak bude chtít pustit StarDance nebo olympiádu, holt bude muset zaplatit soukromým televizím, které tento prémiový obsah na úkor veřejnoprávních televizí rády převezmou. Jestli divák bude platit měsíční platbu, nebo zaplatí sledováním reklam, už je jen vedlejší otázkou fungování principu absurdního šetření.
Zdroje: autorský text, komentář, X, ČTK
