Obec Braník je nyní již nedílnou součástí Prahy 4, nicméně její název je celorepublikově známý pro spojení se stejnojmennou značkou piva. Zlatavý mok se zde již nevaří, ovšem historické budovy spojené s tímto odvětvím zde zůstaly a vedle nich celá řada historických a architektonických skvostů. Zároveň je místní nádraží považováno za bránu do světa trampů v romantické přírodě středních Čech.
První zmínka o vsi pochází už z 11. století. Název je pravděpodobně odvozen od slova bránit nebo branný (ve stejném významu), čili mělo jít o místo vhodné k obraně. Alternativní teorie pak sahá ke keltskému slovu branos neboli krkavec. Keltové na našem území žádné písemné památky nenechali, a tak se pravdu o skutečném původu jména, o němž se dodnes vedou spory, jestli je správnější s dlouhým, nebo krátkým a, nikdy asi nedozvíme.
Podstatně hmatatelnější je přítomnost celé řady pozoruhodných historických budov. Samozřejmě se nabízí vydat se nejprve po stopách pivovarů. Nejstarší památkou vaření piva je místní dominikánský pivovar, kde zlatavý mok vařili příslušníci stejnojmenného církevního řádu. Dnes je bohužel objekt v nedobrém stavebním stavu a čeká na svůj druhý život.
Branický pivovar led a další kuriozity
Svůj druhý dech však chytil známý branický pivovar, kde se vařilo až do roku 2007 stejnojmenné pivo, než byla jeho výroba přesunuta na Smíchov. Technickou památku vystavěnou v kombinaci secesního a novorenesančního historismu je dodnes možné nejen navštívit, ale také zde něco zažít.
Vyřádit se zde může celá rodina na laser game a milovníci pohybového umění zde mají své centrum v taneční konzervatoři. Bývalou sladovnu by mělo pak v budoucnu oživit nové divadlo.
Hned vedle je dalším zajímavým architektonickým počinem ledárna. Před časem mrazáků byl led nejen nezbytný pro výrobu ležáků v pivovarech, ale i pro ostatní účely a získával se ze zamrzlé řeky a následně skladoval ve speciálních ledárnách, kde vydržel takřka celý rok. Branická ledárna měla speciální zdivo s korkovou izolací a vzduchovou kapsou, aby led vytěžený z Vltavy dlouho vydržel.
Z Braníka se zmrzlé kostky vyvážely i do dalších částí Prahy po železnici. Ta samozřejmě fungovala v obou směrech. Původní průmyslové využití místní dráhy záhy převzali turisté, právě z branického nádraží se stala základna pro trampské výpravy. Dodnes tudy projíždí vlaky tzv. Posázavským pacifikem, železniční trasa je považována za nejkrásnější v Česku.
Typické pro atmosféru Braníka jsou historické vily. Mezi nejznámější patří Maroldova vila, pojmenovaná podle slavného malíře obřích pláten odrážejících milníky českých dějin. Mezi romantickými vilami se jedna z nich vymyká kuriózním architektonickým řešením. Pragerova a Loudova vila nese jméno dvou architektů z prostého důvodu. Skládá se totiž ze dvou částí. První část byla vybudována jako kostka částečně v duchu funkcionalismu 60. let, čímž by se ostatní vilové zástavbě nijak nevymykala, ale následně byla doplněna nadstavbou z rozpůlené senážní věže, které nechybí ani typická modrá barva, tak jak tyto technické stavby známe z českých polí.
Braník žije i dnes
Braník neustrnul jen ve slavné minulosti a dnes tady probíhá výstavba moderní infrastruktury.
„Naším cílem je nabídnout široké spektrum volnočasových aktivit obyvatelům bez rozdílu věku. Je důležité, aby děti měly kde trávit volný čas a zároveň se u toho hýbaly. Jsem proto rád, že jsme opravili desítky hřišť i venkovních sportovišť,“ okomentoval snahy vedení Prahy 4 místostarosta městské části Jan Hušbauer v časopise Tučňák. V nejbližší době pak čeká takováto rekonstrukce hřiště v Žalmanově ulici v Braníku.
V blízkém okolí má Braník opravdu co nabídnout: Branické skály, cyklostezku podél Vltavy, Žluté lázně nebo golfové hřiště v Hodkovičkách a ve výčtu by se dalo pokračovat. Asi není náhoda, že původně zde sídlilo i Divadlo Járy Cimrmana.
Zdroje: autorský text, Tučňak, Wikipedia, Kudyznudy, pamatkovykatalog.cz
