Velká cena Rakouska očima Čecha: Pivo za dvě stovky, 40 °C ve stínu a šokující množství slušných lidí

Vedro, které by odmítl i ďábel

Oficiálně kolem čtyřicítky. Neoficiálně pocit, že se Red Bull Ring přesunul blíž ke Slunci.

Asfalt sálal. Tribuny sálaly. Lidé sálali.

Jediný, kdo se netvářil přehřátě, byli pořadatelé.

Prodej komerčního prostoru 85 m2, Praha 1, Praha 1

Show property

A tady přišel první kulturní šok.

Nikdo nebyl protivný. Pořadatelé usměvaví, fanoušci v pohodě, nikdo se nikam netlačil, nikdo neměl potřebu si nic dokazovat.

Na akci, kde se během víkendu pohybují desetitisíce lidí, je to vlastně překvapivě vzácný jev.

General Admission možná porazil drahé tribuny

Pokud si myslíte, že vstupenka General Admission znamená boj o každý centimetr výhledu, Rakousko vás velmi rychle vyvede z omylu.

Travnaté svahy kolem Red Bull Ringu nabízejí fantastické výhledy na velkou část tratě. Na některých místech máte pocit, že sledujete téměř celý okruh, a rozhodně nejde o klasické koukání skrz plot na dva metry asfaltu.

Za cenu nejlevnější vstupenky dostanete zážitek, za který by jinde pravděpodobně chtěli příplatek.

Ve čtyřicetistupňovém vedru se navíc ukázala ještě jedna překvapivá věc.

General Admission možná nabídl větší komfort než mnohem dražší tribuny.

Ano, zní to jako kacířství.

Jenže zatímco tribuny byly celý den rozpálené na přímém slunci a řada lidí se během přestávek schovávala pod nimi alespoň do kousku stínu, fanoušci na travnatých svazích přijeli dokonale připravení. Skládací židličky, lehátka, slunečníky, deštníky, chladicí tašky i piknikové vybavení – místy to připomínalo spíš letní dovolenou než víkend Formule 1.

Každý si našel svůj kus trávy, natáhl nohy a užíval si závody vlastním tempem. Ve výsledku to často působilo pohodlněji než sedět celý den na rozpáleném plastovém sedadle za několikanásobně vyšší cenu.

Voda zdarma, parkování zdarma a čisté toalety? Ano, opravdu.

Ve chvíli, kdy teplota atakovala čtyřicet stupňů, člověk tak nějak očekává, že za láhev vody nechá půl výplaty. Jenže na Red Bull Ringu to fungovalo úplně jinak. Po celém areálu byla rozmístěna místa s pitnou vodou zdarma, kde si stačilo doplnit vlastní láhev a pokračovat dál. Bez žetonů, bez registrace, bez aplikace a hlavně bez pocitu, že kvůli jednomu napití budete muset prodat ledvinu. V takovém vedru šlo pravděpodobně o nejlepší investici organizátorů celého víkendu.

Prodej luxusní vily s vnitřním bazénem, Okolí Prahy

Show property

Dalším příjemným překvapením bylo parkování. Žádných třicet eur za louku, žádné složité rezervační systémy ani několik aplikací. Prostě přijedete, zaparkujete a jdete. Jednoduché. Až podezřele jednoduché.

A když už jsme u organizačních překvapení, nelze nezmínit toalety. Člověk na podobných akcích obvykle neočekává žádný luxus, ale tady přišel další kulturní šok. Toalety byly čisté po celý den. Ano, opravdu po celý den. Nečekala jsem wellness ani pětihvězdičkový hotel, ale zároveň jsem nemusela řešit, kam přesně šlápnu. V prostředí, kde se během víkendu pohybují desetitisíce lidí, jde vlastně o malý logistický zázrak.

Kemp? Spíš malá obec s vlastní infrastrukturou

Samostatnou kapitolou byly kempy kolem okruhu.

Kdo čeká pár stanů a jedno chemické WC, bude hodně překvapený. Místy to připomínalo nově vzniklou čtvrť. Obří stany, altány, nafukovací gauče, lednice, grily, televize… a ano, někteří si přivezli i vlastní bazén. Protože když už se člověk peče ve čtyřiceti stupních, proč si neudělat wellness přímo vedle okruhu Formule 1?

Některé „stany“ navíc vypadaly spíš jako menší rodinné domy. Chyběla už snad jen poštovní schránka a číslo popisné. Nešlo o přespání na jednu noc, ale o plnohodnotné víkendové zázemí. Bylo vidět, že řada fanoušků se sem vrací každý rok a ví přesně, co si přivézt.

Atmosféra v kempech byla přitom skvělá.

Ubytování? Raději hodinu autem než infarkt při placení

Pokud jste si řekli, že se ubytujete hned vedle okruhu, připravte si opravdu silnou peněženku.

Během závodního víkendu se ceny hotelů, penzionů i apartmánů v okolí Red Bull Ringu šplhají do desítek tisíc korun za noc. U atraktivnějších lokalit nebo rezervací na poslední chvíli mohou být ještě výrazně vyšší.

Není proto divu, že spousta fanoušků volí stejnou strategii jako my – ubytovat se v Grazu, který je od okruhu vzdálený přibližně hodinu jízdy autem.

Ceny jsou výrazně příznivější, město nabízí široký výběr restaurací, obchodů i večerního programu a hodinová cesta ráno se najednou zdá jako velmi malá daň za to, že po návratu nemusíte přemýšlet, jestli kvůli jedné noci neprodat ledvinu.

Nakonec člověk zjistí, že většina zkušených fanoušků to má vymyšlené podobně. Někdo spí v kempu s vlastním bazénem, jiný v Grazu. Jen málokdo dobrovolně platí ceny, za které by mimo závodní víkend strávil téměř celou letní dovolenou.

Když je Formule 2 slyšet víc než Formule 1

Jedním z nejčastějších témat mezi fanoušky nebyly ani výsledky, ani strategie, ale zvuk motorů.

Současná Formule 1 používá od roku 2014 1,6litrové přeplňované šestiválce (V6 Turbo Hybrid) doplněné o hybridní systém. Technologicky jde o mistrovské dílo. Motory dosahují účinnosti přes 50 %, produkují více než 1 000 koní a patří mezi nejefektivnější spalovací motory na světě.

Jenže za technologický pokrok se zaplatilo jednou věcí.

Zvukem.

Ve srovnání se starými atmosférickými desetiválci nebo osmiválci jsou dnešní monoposty výrazně tišší.

Naopak vozy Formule 2 používají 3,4litrový přeplňovaný motor Mecachrome V6 bez hybridního systému. Přestože jsou pomalejší než Formule 1, jejich zvuk je výrazně hlasitější, syrovější a pro mnoho fanoušků emotivnější.

Není proto výjimkou, že na tribunách zazní věta:

„F2 zní líp než F1.“

A po zkušenosti přímo u trati se tomu vlastně ani nedá divit.

Kvalifikace: když domácí publikum zadrželo dech

Sobotní kvalifikace nabídla drama ještě dřív, než vůbec začal samotný závod. V úplném závěru Q3 havaroval Max Verstappen v deváté zatáčce a na Red Bull Ringu, který je pro nizozemského šampiona téměř domácím okruhem, bylo rázem ticho. Tribuny zaplněné oranžovými dresy jen sledovaly, co se bude dít dál.

George Russell totiž jel své poslední měřené kolo právě ve chvíli, kdy byly vyvěšeny žluté vlajky. Mezi fanoušky Red Bullu okamžitě začaly spekulace, že svůj čas zajel pod žlutou vlajkou a měl by o něj přijít. Když se na obrazovkách objevilo, že získal pole position, ozval se z tribun hlasitý pískot. Atmosféra byla chvíli opravdu napjatá.

Komisaři ale celou situaci prověřili a potvrdili, že Russell v místě nehody podle pravidel zpomalil pod jednoduchou žlutou vlajkou. Jeho pole position tak zůstala v platnosti. To ovšem mnoho Verstappenových fanoušků nepřesvědčilo a ještě dlouho po skončení kvalifikace bylo kolem okruhu slyšet, že podle nich měl startovat z pole position někdo jiný. Na domácím okruhu Red Bullu zkrátka emoce fungují trochu jinak.

Nedělní závod: když strategie nestačí

Nedělní Grand Prix ukázala, že Formule 1 umí nabídnout skvělou podívanou, když se závodění dostane před šetření pneumatik. George Russell si dojel pro vítězství po velmi vyzrálém výkonu, Max Verstappen se z pátého místa probojoval na druhou příčku a znovu ukázal, že když má konkurenceschopné auto, dokáže z něj vytěžit maximum.

Ferrari mezitím opět předvedlo svůj oblíbený scénář – nadějná sobota, složitější neděle. Charles Leclerc ani Lewis Hamilton tentokrát na vítězství nedosáhli a strategie Scuderie znovu vyvolala mezi fanoušky řadu otázek. Virtuální Safety Car po odstoupení Carlose Sainze sice pořadím lehce zamíchal, ale nakonec rozhodovalo především tempo jednotlivých vozů.

Jak poznat Čechy na Red Bull Ringu?

A teď jedno z největších zjištění celého víkendu.

Pokud někdy budete chtít najít Čechy v davu na Red Bull Ringu, existuje překvapivě jednoduchý způsob.

Stačí lehce zakopnout o obrubník a zcela spontánně pronést:

„Do p*či, k*rva… já se na to vykašlu.“

V tu chvíli se z několika směrů otočí hlavy, ozve se pobavený smích a během pár minut už vedete debatu o tom, jestli byly lepší desetiválce, osmiválce nebo dnešní hybridy.

Přesně tak to dopadlo i u nás.

Z jedné ryze ostravské hlášky vznikla příjemná debata s krajany, která nakonec skončila tím nejlepším možným způsobem. Pivem zdarma.

Říká se, že sport spojuje lidi.

Po tomhle víkendu mám ale pocit, že ostravský slovník to zvládá ještě o něco rychleji.

A proč to vlastně všechno podstupujeme?

Když se na to podíváte úplně objektivně, je to vlastně zvláštní koníček.

Dobrovolně jedete několik stovek kilometrů. Zaplatíte za pivo skoro dvě stovky. Celý den se pečete ve čtyřicetistupňovém vedru.

Spálíte si nos. Krk. Lýtka. Někteří i místa, o kterých jste do té doby nevěděli, že se mohou spálit.

Několik hodin čekáte na hlavní závod…

…abyste pak zhruba hodinu a půl sledovali dvaadvacet dolarových milionářů, jak jezdí pořád dokola v autech.

Když to člověk řekne takhle nahlas, zní to vlastně absurdně.

Jenže pak kolem vás proletí monopost rychlostí přes 300 kilometrů za hodinu.

Tribuny se postaví. Lidé tleskají. Motor burácí. A vy si uvědomíte, že přesně kvůli tomuhle jste sem přijeli.

Rakousko ukázalo, že to jde

Ano.

Pivo za 7,5 eura pořád bolí.

A při čtvrtém už člověk přemýšlí, jestli nezačne fandit vodě.

Jenže když si sečtete všechno ostatní – perfektně zvládnutou organizaci, pitnou vodu zdarma, čisté zázemí, výborné výhledy z General Admission, bezplatné parkování, skvěle fungující dopravu a hlavně neuvěřitelně slušnou atmosféru – člověk vlastně přestane řešit, kolik stálo jedno pivo.

Domů si totiž neodvážíte jen spálená ramena. Ani jen tisíce fotografií monopostů.

Odvážíte si hlavně nepříjemné zjištění, že velká sportovní akce může fungovat bez chaosu, bez zbytečných konfliktů a bez pocitu, že se z vás někdo snaží vytáhnout každé euro.

A to je pro Čecha možná ještě větší šok než těch 185 korun za pivo.

Zdroje: autorský text, komentář, F1sport , The Guardian, Formula 2